Úctyhodný, leč maskot

Kdyby se někdy v budoucnu vyhlašovala soutěž o nejslušněji působícího politika devadesátých let, právě zemřelý expremiér Jan Stráský (78) by měl šanci umístit se na jednom z předních míst. Oproti svému politickému souputníkovi Václavu Klausovi a řadě dalších tehdejších politiků nevystupoval vůči veřejnosti arogantně, dokázal vést věcnou debatu s oponenty, měl pověst čestného muže. V letech, kdy byl mimo politiku, se nijak neprožíval, žil civilním způsobem života, na výlety jezdil veřejnou dopravou, s batohem na zádech.

Jestli se však politický úspěch měří hlavně tím, zda dotyčný v politice něčeho důležitého dosáhl, tak v tom Jan Stráský nepochybně neuspěl. Zatímco bývalý premiér Petr Pithart úspěšně prodal Škodovku do německých rukou a zajistil tak její budoucí prosperitu, exministryně školství Petra Buzková provedla reformu vzdělávacího systému a začala pomalu přidávat učitelům na platech, exministr spravedlnosti Robert Pelikán prosadil zkrocení exekutorů a někdejší šéf vlády Vladimír Špidla dovedl Česko do Evropské unie, Stráský za sebou nic takhle výrazného nemá.

Svému šéfovi Václavu Klausovi sice domlouval, aby konečně rozjel deregulaci nájemného, a upozorňoval ho na další vlekoucí se neřešené problémy, hnout s ním však nedokázal. Klaus, který kdysi o Stráském jako výraz jistých sympatií říkal, že by s ním šel i na severní pól, si stejně dál dělal, co chtěl. Role jeho „přítele“ tak byla především zastávat příjemnější tvář ODS, a to Janu Stráskému šlo. Zatímco jeho…