Napínání není namístě

Po třech studených dnech a dvou ještě studenějších nocích skončila blokáda rypadla v severočeském lomu Vršany. I když blokáda není úplně to správné slovo. Obsazené rypadlo nepracovalo. I kdyby pracovalo, netěžilo by uhlí, ale odkrývalo zeminu, pod níž cenná a zatracovaná surovina leží. Celá scéna se odehrávala na periferii rozlehlého vršanského lomu. Práce v něm se nezastavily.

Byl to tedy spíš elegantní happening. Účetním Pavla Tykače, kterému lom patří, aktivisté ušetřili vypočítávání škod. Neohrožovali na zdraví ani sebe, ani zasahující policisty. Ty navíc nenutili k ošklivým scénám, které by nedobrovolný odchod z rypadla doprovázel. Všichni jen čekali, zda aktivisté (vybavení „spoustou teplého oblečení, spoustou jídla a spoustou knih“, jak hlásila jejich mluvčí do telefonu) skutečně na rypadle vydrží do konce uhelného věku, jak slibují, nebo se půjdou ohřát dřív. Nakonec z toho bylo obdivuhodných několik desítek hodin.

Zamýšlený vzkaz se přitom podařilo doručit: státní firma ČEZ by neměla firmě Pavla Tykače prodat elektrárnu Počerady, jak plánuje. Ta leží na dohled od vršanského lomu, uhlí z něj živí její kotle už dnes – a klíčová otázka zní, jak dlouho ještě bude. Pokud získá Počerady Pavel Tykač, budou do ní vlaky naložené uhlím směřovat ještě dlouhé roky. Druhá možnost je elektrárnu neprodat a zavřít.

Podle Tykačovy firmy je počeradská elektrárna dobrá obchodní příležitost, protože je to „veterán, který dobře běží“. Všechnu čest jeho konstruktérům – tenhle…