Ověřená autorsko-rodinná dvojice filozofa Petra Koťátka a umělkyně Evy Koťátkové vytvořila druhou knihu pro děti. Po temné fantasy o bolesti určené spíše teenagerům je tu nový titul Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové doporučený pro čtenáře od osmi let. O tajemno však není nouze ani tentokrát.
Koťátka inspiroval klasický příběh Lewise Carrolla o Alence a skutečnost, že v domě, kde žije jeho vnučka Anna, býval na začátku minulého století sirotčinec. Ta se stala i hlavní postavou příběhu, v němž se podobně jako Alenka nedobrovolně pohybuje mezi dvěma světy – bezpečnou současností s pečující maminkou a druhým, v němž se děvčátko spolu s želvákem Kryšpínem, párkem fenek Lízou a Bertou, básnícím Veverčákem a mluvícím Potokem vydává na pomoc Lence – o odrostlé chovance ústavu, kterou ohrožují zločinci, již se domnívají, že zná cestu k pokladu po dědečkovi. Děj nevypadá složitě, ale Koťátko věren Carrollovi a své profesi jej zručně šmodrchá. Nejčastěji hrátkami s časem. Zachycuje jej tak, jak plyne v reálném světě, a potom jak se děje ve světě literárním, kde se většinou nepopisují běžné úkony a čas ubíhá rychleji a zajímavěji. Zatímco se Anička vyspinká, sní kaši a maminka přijde z obchodu, v paralelním světě se odehraje tolik zásadních věcí… Paralelní vypravěč Veverčák navíc každou kapitolu zlomyslně přebásní a občas prozradí něco zásadního.
Autor se nebojí čtenáře ponoukat, aby se v ději vrátili a četli svým tempem. Nabízí se tak otázka,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
