Konkurencí sama sobě

Když Simone Biles vyskočila předminulou neděli na kladinu ve Schleyerhalle v německém Stuttgartu, šlo o hodně. Už věděla, že vstoupila do gymnastických dějin a v počtu medailí z mistrovství světa předstihla dosavadního, zdánlivě neporazitelného rekordmana, běloruského gymnastu Vitalije Ščerba, který jich za kariéru nasbíral 23. Jen na tomto šampionátu získala čtyři zlaté. A taky věděla, že překonala další historickou metu, když se jí za mohutného aplausu povedly dva nové, mimořádně obtížné prvky, oba pojmenované po ní (Biles a Biles II).

Jenže dvaadvacetileté americké gymnastce šlo v okamžiku, kdy se za lyrických tónů violoncella plavně vyhoupla na pouhých deset centimetrů široké gymnastické nářadí, ještě o něco jiného. Právě kladina ji „zradila“ na olympiádě v brazilském Riu v roce 2016, kde ztratila balanc a dotkla se nářadí rukou (skončila třetí), i na loňském mistrovství světa v Kataru, kdy z ní dokonce spadla. Bez ohledu na počty medailí i zápis ve sportovních dějinách, bez ohledu na to, že jí žádná ze současných gymnastek není ani na dohled, zkrátka chtěla porazit sebe samu. Po minutě a čtvrt cvičení bez jediné chyby bylo jasné, že ke čtyřem zlatým přibude pátá. Televizní komentátoři jen obdivně vzdychali a britský deník The Guardian nazval výstup nejlepší kladinou její kariéry. Pouhých 142 centimetrů vysoká královna současné gymnastiky nepřepisuje jen sportovní tabulky. Sílu a odolnost projevuje ještě jinde, a to z ní dělá sportovní osobnost, kterou novináři…