Když Most spolknul důl

Věděli jste, že z celkem 3646 archeologických akcí v Praze v letech 1837–2000 se jich plných 40 procent uskutečnilo v poslední dekádě 20. století? Ve svobodných poměrech se totiž konečně pro investory otevřela možnost měnit radikálně tvář hlavního města, které už bylo zároveň poučené, že je třeba vlastní minulost alespoň zdokumentovat, když už jsme se ji rozhodli vybagrovat. A jak vyplývá z knižního rozhovoru s někdejším dlouholetým šéfem Ústavu pro archeologii na FF UK Janem Klápště, k tomuto stavu se jeho obor nepropracovával snadno.

Dnes sedmdesátiletý odborník do praxe nastoupil v místě, které se stalo symbolem vztahu minulého režimu nejen ke krajině, ale i ke kulturnímu dědictví, jež v sobě v nepočítaně historických vrstev obsahuje. Od roku 1972 se podílel na archeologickém průzkumu Mostu. V rozhovoru vzpomíná, jak šokující pro něj bylo sledovat, když královské město s desítkami okolních vesnic končilo v nenasytném chřtánu povrchového dolu dřív, než si stačil zapamatovat jejich jména. A ačkoli se komunistům podařil unikátní kousek, když přemístěním zachránili gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, „jeho genius loci zmizel“ stejně nenávratně jako nepřeberně dalších středověkých památek ve městě a jeho okolí. K čemuž by podle Klápště nemohlo dojít bez totalitní povahy režimu, který věděl, že proti likvidaci nikdo nebude protestovat.

Autor knihy Ivo Štefan je bývalý student zpovídaného, čili s ním vede velmi poučený rozhovor. Daří se mu však držet úroveň…