Přestože jihoindický spisovatel Perumál Murugan mluví pouze rodnou tamilštinou, jeho román Napůl žena už vyšel v největších evropských jazycích a nyní i v češtině. Zájem vyvolal nejen spor, který se dostal do světových médií, ale zejména neuvěřitelně silný vhled do indické duše, jež jinak zůstává zdejšímu čtenáři skryta. Zároveň se Muruganovi podařilo vykreslit i zeměpisně nevázané pocity ženy, která touží po dítěti a čelí nátlaku, když se jí nedaří potomka zplodit.
Příběh milujících se manželů Káliho a Ponny se odehrává v jihoindické vesničce v nejasné minulosti, zřejmě v první polovině 20. století. Bezdětný pár se během dvanácti let, kdy se snaží o početí, stává terčem posměchu okolí i rodiny a stahuje se do ústraní. Narození potomka bylo a je v Indii povinností každé ženy; ostatně i v Evropě jsou bezdětné páry často vystaveny poznámkám. Manželé zkoušeli vše možné od lektvarů po poutě na posvátná místa. Oba si však uvědomují, že problém nemusí být v ženě. Neobvyklé řešení přinesou jejich rodiče: na závěr náboženského festivalu povoluje tradice pod rouškou tmy volné spojení obou pohlaví. Je to noc, kdy se všichni muži stávají „bohy“, a jejich děti se považují za boží dar. A v tom je jádro sporu. Řada „bohů“ pochází z nejnižších příček indického kastovního systému a vyšší kasty se při kontaktu s nimi rituálně znečistí. Proto se jejich příslušníci proti knize ohradili kvůli zneuctění a podpořily je i hinduistické nacionalistické organizace. Došlo dokonce na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu