Jsem úplně mokrej

Je čtvrtek ráno a předseda sněmovny Radek Vondráček předčítá dlouhý seznam omluvených poslanců a členů vlády – zazní na padesát jmen. Neklamné znamení, že o osudu žaloby na prezidenta pro hrubá porušení ústavy je rozhodnuto předem. Případ se nedostane k Ústavnímu soudu. I tak ale historické jednání ukázalo, jak to v české politice chodí.

Poklička a špína

Slovo si zkraje bere senátor Václav Láska, vysvětluje, proč horní komora žalobu podává a proč by ji poslanci neměli zbrzdit. Že je třeba pojmenovat, že parlamentní systém není možné navzdory ústavě měnit v poloprezidentský, jako když prezident odmítá odvolávat a jmenovat ministry nebo když nechával dlouhou dobu v minulosti vládnout kabinety bez sněmovní důvěry, protože se mu líbily.

Radek Vondráček má první řeč za klub ANO: jeho projev se opírá o historické paralely. „Žaloba na prezidenta republiky má být výjimečným řešením mezních situací, které v naší historii nastaly například v roce 1939, kdy prezident Emil Hácha odevzdal osud Čech a Moravy do rukou nepřátelské Německé říše,“ říká Vondráček. Chodbami sněmovny prochází na exkurzi skupinka mladých lidí. Háchu už brali. Baví se o tom, že to přece Hácha udělal pod hrozbou bombardování Prahy, tak by bylo divné ho žalovat, a kdo by to taky udělal, když s protektorátem bylo Národní shromáždění zrušeno.

Tomio Okamura vypráví do mikrofonu, že Zeman je dobrý, protože ho zvolili lidé, a že demokrat nebyl hlavně Václav Havel, který nechtěl přímou volbu, protože by…