Jedna říše, jeden Bůh

Na bruselské náměstí Grande-Place vchází průvod stovek vlajkonošů, rytířů, dvorních dam, jezdců z družiny habsburského císaře Karla V. Nepíše se ale rok 1549, kdy římský císař do Bruselu takto pompézně vstoupil, ale rok 2019. Historický průvod Ommegang, který Karlův dávný vjezd do města připomíná, se v Bruselu na konci června odehrál již po devětaosmdesáté – a letos navíc v době, kdy uplynulo pět set let od Karlova zvolení vládcem Svaté říše římské národa německého.

Průvod tak znovu připomněl příběh muže, který si zvolil Brusel za svou základnu a jehož celoživotní úsilí naráželo na mnoho problémů a sporů připomínajících ty, s nimiž se potýká i dnešní Evropa. Karel V. (1500–1558) se jako jeden z posledních panovníků předmoderní éry pokusil resuscitovat velkou evropskou říši a sjednotit v ní všechny křesťany. Přestože mu přímo podléhalo téměř čtyřicet procent Evropanů, kontroloval klíčová obchodní a finanční centra své doby jako Antverpy, Janov či Augšpurk, měl přístup ke zdánlivě nekonečným zásobám zlata a stříbra ze španělských kolonií v Americe a údajně pyšně prohlašoval, že „nad mojí říší slunce nezapadá“, nakonec neuspěl. Ukázalo se, že udržet pohromadě Evropu – příliš velkou k obraně, příliš drahou ke správě a příliš pestrou k uniformní jednotě – je nad síly nejen sebemocnějšího smrtelníka, ale i jednoho Boha.

Proti Turkům i Francouzům

Tehdejší Svatá říše římská představovala proměnlivý komplex více či méně nezávislých království, knížectví, církevních…