„Ty jsi z Čech? Kolik máte obyvatel?“ ptá se mě spolužačka před seminářem, a když jí řeknu přibližné číslo, odpoví s překvapením: „To je skoro jako my!“ Nechápavě na ni koukám a zmateně si v hlavě přepočítávám, kolik je vlastně Kanaďanů. Můj výraz pochopí, tak svá slova upřesní: „My v Québecu.“ Není to poprvé ani naposledy, kdy se v Montrealu setkávám s québeckým nacionalismem (Québec je kanadská frankofonní provincie se stejnojmenným hlavním městem). Možná překvapivým odvětvím, kde se projevuje výrazně, je módní průmysl.
„Je hodně těžké prosadit v obchodech jiný než québecký design. První, na co se mě ptají, je, odkud značka pochází,“ vypráví mi Michal Velhartický, který se do Montrealu přestěhoval před dvěma lety, aby založil pobočku zlínské firmy Playbag, která ručně šije batohy, peněženky a jiné doplňky. „Stěhoval jsem se s manželkou, která je Kanaďanka, a přemýšlel jsem, jaký kulturní artikl bych rád vyvezl ze své země, nebyla to cílená strategie, expandovat zrovna do Québecu.“ V kavárně moderní budovy národní knihovny jsme se snažili přijít na to, v čem tkví montrealská posedlost místními značkami.
„Před pár dny jsem se vrátil z Toronta, kde mi proto, že jsme malá česká firma s příběhem, chtěli utrhnout ruce. Byli nadšení, že vidí něco nového. To se mi tady nestane,“ srovnává Michal Montreal s nejlidnatějším anglofonním městem Kanady a pokračuje: „Spousta lidí se chytá na marketing, kterému říkám ušlechtilý, firma z každého prodeje třeba zachrání polární lišku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu