Neuvěřitelných 41 let vedl Jan Luštinec Krkonošské muzeum v Jilemnici. Než letos odešel do důchodu, vydal mu jeho zaměstnavatel monografii o muži, bez něhož by muzeum vůbec nevzniklo. Jan Nepomuk hrabě Harrach (1828–1909) je legendou tamního kraje, o níž přitom existovaly jen kusé informace. Luštinec to napravuje knihou, která je svědectvím o šlechtici, jenž dokázal během pár desetiletí celý kraj posunout o velký kus dál.
A je to také inspirativní zpráva, že má smysl se o tento rozvoj snažit tak, aby se projevoval ještě po 100 letech. Jak v nekrologu hraběte napsaly Národní listy: „Osobně byl pravým kavalírem, mužem srdce i ducha jemného, přístupného šlechetným hnutím; v tom smyslu zůstane památka jeho povždy čestná a milá.“
Šlechtic českoslovanský
Luštinec knihu napsal s poctivostí zkušeného archiváře. V dokumentech mimo jiné objevil hraběcí gratulaci Františku Palackému, z níž vyplývá, že díky svým vlasteneckým vychovatelům uměl nejen výborně česky, ale že se za Čecha i považoval: „Jelikož i já mám čest náležeti národu českoslovanskému…“ Co je přitom důležité, Harrach nebyl nacionalista, naopak fungoval jako smiřující nárazník mezi českým a německým živlem v pohraničí.
Správu rodinných statků na severovýchodě Čech převzal v šedesátých letech 19. století, s 20 tisíci hektary byl u nás patnáctým největším vlastníkem půdy (pro srovnání, Agrofert obdělává přes 100 tisíc hektarů).
O polích, lukách, lesích a vodních tocích neuvažoval v krátkodobém horizontu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
