Jak zachránit kapitalismus

Zrovna od Raye Dalia bychom stížnosti na kapitalismus nečekali, daří se mu v něm už velmi dlouho velmi dobře. Kapitalistou se podle vlastních slov stal ve 12 letech, když vzal peníze vydělané roznáškou novin, sečením trávníků a nošením golfových holí a investoval je na burze „ve chvíli, kdy trhly rostly“. Hra mladého muže chytla a, opět podle vlastních slov, „strávil s ní většinu z následujících 50 let“. Během nich tenhle nenápadný, usedlý milovník meditace, oceánů a Davida Lynche založil firmu Bridgewater Associates, která je dnes jedním z největších světových hedgeových fondů a kontroluje investice přesahující 124 miliard dolarů. On sám si podle posledního odhadu agentury Bloomberg přišel k majetku v hodnotě 18,5 miliardy dolarů, což v dnešních poměrech stačí na 60. místo v žebříčku nejbohatších obyvatel planety. „Jsem tedy kapitalistou,“ říká dnes devětašedesátiletý Ray Dalio. „Přesto vidím, že se kapitalismus pokazil.“

Taková věta zní překvapivě nikoli možná svým obsahem, ale tím, kdo ji napsal. Dnešní podobu kapitalismu kdekdo kritizuje už roky. Nůžky mezi nejbohatšími a zbytkem populace se rozevírají, hranice mezi politikou a byznysem se rozmazala, pravidla hry určují ti, kteří podle nich pak hrají, svět se proměnil v jeden velký marketing vnucující lidem věci, o nichž dříve ani netušili, že je vlastně k něčemu potřebují. A něco zašlo podle všeho příliš daleko: systém začínají kritizovat i ti, které vynesl do nadoblačných výšin. Ženou je obavy, že se kapitalismus, možná nejúčinnější nástroj západní civilizace, kvůli svým nedostatkům zhroutí. Ray Dalio je jedním z nich.

Symbol minulosti

Náladu doby tento multimiliardář nedávno shrnul v eseji na sociální síti LinkedIn a opatřil jej výmluvným titulkem „Proč a jak je nutné reformovat kapitalismus“. Název i výše zmíněné citace napovídají, že se nejedná o rekapitulaci celoživotních úspěchů v tajemném světě finančních trhů. Jde spíše o volání o pomoc. Dalio je přesvědčen, že pokud se elity na Západě nevzpamatují a neprovedou zásadní změny v ekonomickém systému, na němž stojí jejich vlastní úspěch, nedopadne to s nimi ani trochu dobře. „Stojíme na křižovatce,“ píše investor. Na ní se buď lidé různých ideologických zabarvení dají dohromady a promění kapitalistický systém tak, aby koláč společného bohatství rostl a byl rozdělován spravedlivě. Nebo prý dospějeme ke konfliktu a „nějaké formě revoluce, na niž doplatí téměř všichni, a koláč se zmenší“.

Přeloženo to běžného jazyka, Dalio se obává velkého průšvihu. Kolem sebe vidí zásadní nespokojenost, hněv a tendenci uchýlit se do náručí politických populistů na pravici i levici. A je přesvědčen, že rozpolcená a rozhněvaná společnost neustojí další ekonomický propad, který dříve či později nevyhnutelně přijde. „Už brzy uvidíme, jakou cestou se vydáme. V nadcházejících dvou letech proběhnou rozhodující volby ve Spojených státech, Velké Británii, v Itálii, Španělsku, Francii, Německu a v Evropském parlamentu,“ píše Dalio, jehož zmíněný esej vyšel ještě před posledními evropskými volbami.

Varování, že kapitalismus na Západě, tedy ve své kolébce, selhává, Dalio mimo jiné opírá o notoricky známý důkaz: nerovnost příjmů stoupající do podoby, jakou si už nikdo nemůže pamatovat. Dalio jako představitelnou paralelu dnešní doby zmiňuje třicátá léta minulého století, jež vyústila v katastrofální válku. Jiní autoři připomínají třeba devadesátá léta 19. století, jež měla jiné dopady – například ve Spojených státech nabral vývoj rozumnější kurz a pnutí se mimo jiné přetavilo v rozsáhlé antimonopolní reformy. Dnešní čísla jsou každopádně skličující. Tři nejbohatší Američané (Jeff Bezos, Bill Gates a Warren Buffett) společně disponují majetkem větším než dolních 50 procent spoluobčanů.