Cesta k nesvobodě: Rusko, Evropa, Amerika

Když se v médiích objevila první zjištění, že za vražedným útokem na Sergeje Skripala stáli agenti ruské vojenské rozvědky GRU, šířily se na sociálních sítích pochyby. Takhle amatérsky postupovali? Vždyť je lehké vystopovat jejich pohyb, zachytily je kamery, dala se dohledat jejich agentská historie, vysvětlení poskytnuté ruské televizi působí nedůvěryhodně. To nemůže být pravda. A podobně zaznívalo: Ruští vojáci na Krymu? Na východě Ukrajiny? Vladimir Putin to přece popřel. Podle něj si uniformy dnes může koupit kdekdo. Jenže pak zásah přiznal. To mu nevadí, že všichni vědí, že nemluví pravdu? Nejen že nevadí, on v to doufá.

Putin vytváří systém, ve kterém pravda přestala existovat. Není podstatné, co je realita, ale co říká vůdce. Čím častější změna postojů, informací, výroků, tím lépe. Vzniká naprostý chaos, pocit nejistoty, ztráty orientace. Všichni vidí jediný pevný bod: vůdce. A pokud lidu lže i on, je to dobře, protože chce lid ochránit. Jistě, ve společnosti, v níž pravda neexistuje, neexistuje ani osobní svoboda. Kdo by ji ale chtěl, když všude vládne chaos?

Současné vedení Kremlu si tímto způsobem podmanilo ruskou zemi tak efektivně, že se nabízela otázka: Co kdybychom to zkusili vyvézt na Západ? S využitím sociálních sítí, dezinformačních webů, koupených politiků je to snadnější než kdykoli předtím. Demokracie stojí na důvěře. Co když ji oslabíme, otrávíme? Nebude to efektivnější než všechny ozbrojené konflikty? Nezačnou pak lidé sami pracovat v našem zájmu?…