Vyrovnání sil

Tento týden by se měla odehrát největší demonstrace za nezávislou justici. V úterý se lidé chystají na Václavské náměstí. Tak jako neutichá energie protestujících, neslábne ani hlas jejich kritiků. „Ulice má rozhodovat o ministrech? To už není demokracie!“ Případně: „Marie Benešová ještě nic neudělala a vy už protestujete!“ Je tedy zřejmě třeba shrnout okolnosti, za kterých se lidé k protestům scházejí.

O složení vlády skutečně nemá rozhodovat ulice. Všechny trumfy, ale i odpovědnost nese výhradně vláda a premiér. Politiku však netvoří jen instituce, je tu také veřejnost, která se nezapíná pouze jednou za čtyři roky, kdy se chodí volit. Pozoruje dění a vyhodnocuje, jak politici spravují její zájmy. Proti Babišovi a jeho krokům by se vlastně dalo protestovat každý týden. V mnoha aspektech totiž projevuje nekompetentnost či aroganci. Nicméně protesty se odehrávají zřídkakdy, což samo o sobě dokazuje, že tohle je výjimečná chvíle.

Za normálních okolností by se společnost, která s Babišem nesouhlasí, mohla spolehnout na opozici, prezidenta nebo média. Je přece jejich úkolem, aby strážili dodržování pravidel. Jenže opozice je mimořádně slabá a navíc její velká část je de facto součástí vlády. Prezident se chová jako komplic, veřejně prohlásil, že Babiše podrží, ať se stane cokoli. A řadu klíčových médií Babiš vlastní, takže neplní nic.

Veřejnost se může spolehnout na sice nedokonalou, nicméně aspoň nezávislou justici. A jsme u toho. O Babišově osudu nyní do značné míry…