Můj bratranec vrah

Když si loni v dubnu pro třiasedmdesátiletého kalifornského penzistu Josepha Jamese DeAngela přišla policie, bylo to pro něj obrovské překvapení. Vyšetřovatelé mu nikdy neodebírali DNA, a přece byl na základě genetických důkazů náhle zatčen a označen za desítky let hledaného zločince. Použitá vyšetřovací metoda může přinést revoluci v kriminalistice, zároveň ovšem vzbudila pozornost obhájců lidských práv. A také editorů časopisu Science, kteří ji zařadili mezi deset největších vědeckých průlomů loňského roku.

Ozbrojený fantom zvaný „zabiják ze zlatého státu“ (Kalifornie) děsil v sedmdesátých a osmdesátých letech město Sacramento a jeho okolí. V masce vnikal do domů, znásilňoval ženy, vraždil a kradl. Úřady mu přičítají nejméně
12 vražd, 45 znásilnění a desítky dalších zločinů. V druhé polovině osmdesátých let se odmlčel, zůstával však v hledáčku policie. Vyšetřovatelé měli k dispozici vzorky DNA z míst činů, ty však žádnému záznamu v policejních databázích neodpovídaly, a tak je nebylo možné přiřadit ke konkrétní osobě. Až do loňska.

Každý si dnes může prostým výtěrem úst odebrat vzorek DNA, poslat ho specializovaným firmám a dozvědět se, jaké nemoci mu hrozí. Výsledek genetické analýzy pak lze využít ještě jinak: zadat jej do veřejných databází DNA a najít tak své příbuzné – za předpokladu, že i oni udělali totéž. A právě jedna z těchto databází, GEDmatch, se stala klíčem k odhalení sériového vraha.

Tomuto floridskému serveru provozovanému dvěma amatérskými…