Mimo dosah

Zakladatelé latinskoamerického literárního zázraku povětšinou už spočívají na věčnosti. Peruánský nobelista Mario Vargas Llosa, který by měl být hvězdou pražského veletrhu Svět knihy, je pomalu posledním mohykánem oné kulturní vlny. Nastoupily nové generace a k nim náleží Argentinka Samanta Schweblin (1978). Pražské nakladatelství fra vydalo před šesti lety výbor z jejích povídek Ptáci v ústech, nyní Argo přineslo pět let starou novelu Mimo dosah. Je zajímavá, byť slavné dědictví otců-zakladatelů rozvíjí víceméně jen prací s fantastickými motivy a postrádá inovativní energii zmíněných povídek.

Čas a místo nejsou konkrétně určeny, můžeme mluvit o současném argentinském venkově, kam se přijela dovolenkově ubytovat Amanda s malou dcerou Ninou. Nyní Amanda umírá na pohotovosti. U ní sedí a do vyprávění a vzpomínek ji nutí hoch David. Je synem Carly, která pobývala v sousedství a s Amandou se seznámily. Do života všech zasahuje záhadná otrava. Pro zápas s ní autorka vnáší do vyprávění motiv ženy, která umí číst energii a dokáže se s otravou utkat. Schweblin úsečnými větami a permanentní dialogičností mezi Amandou a Davidem vyprávění žene kupředu, nutí ke čtení na jeden zátah. Na pohled věcným, nelyrizujícím stylem se snaží uchopit křehkost nevyslovitelného i nepochopitelného. Znepokojivý a životný je motiv záchranné bezpečné vzdálenosti, kterou matky udržují od svých dětí – aby jim byly nablízku, kdyby něco. Avšak žádná záruka bezpečnosti neexistuje: osud…