Vaše žena zrychleně dýchá a křičí bolestí, vy stojíte vedle ní a držíte ji za ruku. Občas jí mokrou žínkou setřete pot z čela a u toho říkáte slova jako „děláš to skvěle“ nebo „jsi fakt statečná“, o moc víc toho ale v tu chvíli udělat nemůžete. Tenhle zjitřený stav plný emocí a fyzického vypětí trvá mnoho hodin, a když všechno dobře dopadne, na konci čeká malý, zakrvácený a křičící nový člověk, vaše dítě.
Otcové, kteří u narození svého dítěte byli, se shodnou, že jde o silný zážitek – a autor tohoto sloupku jim coby čerstvý rodič dává za pravdu. Zároveň jde o životní zkušenost, která je u dnešních otců už samozřejmou. Neexistují o tom statistiky, ale většina mladých otců vám řekne, že u porodu svého dítěte byli; a i personál porodnic potvrzuje, že případy, kdy otec u porodu chybí, jsou dnes v menšině.
Vyprávění starších sestřiček v porodnici, které ještě pamatují dobu před rokem 1989, působí z dnešní perspektivy neuvěřitelně archaicky. Nejde jen o to, že muž dříve u porodu být nesměl. Když žena porodila, miminko často hned odvezli do jiné místnosti na tzv. bečárnu, kde pak leželo spolu s dalšími novorozenci a jen občas ho přinesli k matce na kojení. Tohle už dnes většinou neplatí a celá rodina může být po porodu nepřetržitě spolu, díky čemuž dle odborníků vznikají pevnější vztahová pouta.
Navzdory všemu tomuhle pokroku však čerstvý otec pár hodin po narození dítěte z porodnice zpravidla odchází domů vyspat se. Další večer pak radostnou událost zapije v hospodě s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
