Jak dělat umění

Byl to ten okamžik, kdy se zrodila hvězda. Psal se říjen roku 1960, Antonínovi Tomalíkovi bylo jedenadvacet let a přátelé ho vybrali na ilegální žižkovskou výstavu Konfrontace. Na akci se sešli mladí autoři, kteří se přes vyhlášení abstrakce za pronásledováníhodný druh umění rozhodli ignorovat oficiální politiku komunistické strany a věnovat se milovanému oboru tajně. Patřil mezi ně i o generaci starší Vladimír Boudník, nejrespektovanější osobnost zdejšího výtvarného undergroundu.

„Kluci, tady Tonda, to je ono, z něho si vemte příklad,“ prohlásil Boudník na vernisáži, když vzal Tomalíka otcovsky kolem ramen. Tomalíkova díla byla na výstavě nejradikálnější: reliéfní obrazy zalité asfaltem vypadaly jako otevřené hroby, z nichž vyčnívaly ohlodané kosti popravené svobodné kultury. Z Boudníka se díky knihám Bohumila Hrabala později stala legendami opředená figura. Stejný osud mohl potkat i Tomalíka. Jenže to by nesměla jeho hvězda v pouhých osmadvaceti letech zhasnout. Tento čtvrtek uběhne osmdesát let od jeho narození a při té příležitosti si stojí za to jeho zapomenutý příběh připomenout.

Český Jackson Pollock

Pocházel z Jablunkova a v hornické rodině se zformoval jeho výbušný temperament, na který dodnes vzpomíná jeho přítel Zbyšek Sion. Poznali se v roce 1954 v Brně na Škole uměleckých řemesel. Z ní Tomalíka ve třetím ročníku vyhodili kvůli špatné docházce a s o rok starším Sionem se tak mohl přesunout do Prahy, aby se přihlásili na Akademii výtvarných…