Netřeba se bát

Nejdřív musela porušit jednu svou zásadu. Nebo spíš zlozvyk. „Já totiž vůbec neumím odcházet, a už vůbec ne z práce. Vždycky mi to trvá aspoň rok,“ říká jednatřicetiletá, dnes už bývalá šéfka jedné bratislavské agentury Veronika Gulášová. Loni v květnu byla postavena před docela složité dilema. Po setkání s tehdy neznámou právničkou Zuzanou Čaputovou měla pár dní na to se rozhodnout, jestli opustí rozjetý byznys a stane se šéfkou její startující prezidentské kampaně. Čaputová jí padla do oka – a přesně tím, co na ní v pozdějších měsících ocenili blízcí spolupracovníci a ve finále i slovenští voliči: při hodinovém setkání šla přímo k věci, netaktizovala a bylo jasné, že se nenechá předělat. Sečteno a podtrženo: před Veronikou Gulášovou seděla zajímavá žena ze západoslovenského města Pezinok, jejíž jméno téměř nikdo neznal, která nevěděla nic o politickém řemesle a jejíž hlavní předností byla přímost. Lidsky jistě obdivuhodná vlastnost, ale z pohledu marketingových specialistů by se trocha tvárnosti při pokusu oslovit miliony voličů a porazit zkušenou konkurenci přece jen hodila. „A tak jsem to po týdnu rozmýšlení vzala. Došlo mi, že i kdyby to nevyšlo, litovat nebudu,“ říká Gulášová. Jak známo, vyšlo to, Zuzana Čaputová v polovině června zasedne na slovenské prezidentské křeslo a její jméno zná půlka světa.

Televizní obrat

Osudovou nabídku dostala Veronika Gulášová v autě cestou z východoslovenského Bardejova, ze „stranického výjezdu“, od kolegů z Progresívneho…