0:00
0:00
Politika9. 3. 201917 minut

Zázrak pod Tatrami?

Na turné s favoritkou prezidentských voleb Zuzanou Čaputovou

,
foto: Milan Bureš
Jste skvělí a potřebujete novou nabídku.
(Zuzana Čaputová v Dunajské Stredě)
Autor: Milan Bureš

Na Slovensku se v posledních týdnech zrodila nová politická hvězda. Právnička a aktivistka Zuzana Čaputová vystoupala z náměstí, kam spolu se statisíci Slováky chodila poslední rok po otřesu z vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové volat po slušné zemi, na první místo v preferencích volebních průzkumů a má naději stát se slovenskou prezidentkou. Její tažení za voliči zatím vypadá jako velkolepá jízda se zcela novou politickou strategií: netaktizovat, neurážet a vyprávět pravdivý příběh.

Přečíslit to

↓ INZERCE

Je první březnová středa a v místnosti nadace Polis v domě na hlavním náměstí v Žilině běží na plátně záznam ze tři roky staré ceremonie: slovenská právnička Zuzana Čaputová přebírá v San Francisku Goldmanovu cenu za velký přínos lidstvu v ochraně životního prostředí. Lidé ten příběh dobře znají a pár z nich se u záznamu zastaví a poslouchá, než si v sále najdou nějaké volné místo. Případ čtrnáctiletého boje proti obří skládce v Pezinku, který Čaputová navzdory tlakům a výhrůžkám dovedla k velkému vítězství a ke změně evropských zákonů, však současnou nejpopulárnější kandidátku slovenských prezidentských voleb sám o sobě na vrchol průzkumů nevynesl.

Když loni v létě začínala kampaň, byla pro velkou část Slovenska jen neznámým jménem držícím se spodních příček žebříčku možných nástupců prezidenta Andreje Kisky. Zlom v kampani přišel letos v lednu. Vypukly totiž první diskuse s kandidáty a Čaputová postupně okouzlila Slováky svým projevem, který, jak zrovna v žilinském sále říká jedna z návštěvnic své sousedce, „dokáže chytit za srdce“.

A za chvíli řečnický dar Zuzany Čaputové může posoudit celé publikum v Polis. Elegantně oblečená v černých šatech a zeleném sáčku, nakloněná směrem k přeplněnému sálu, s mírným úsměvem vypráví, že chtěla v životě studovat psychologii, a pak se rozhodla pro práva a že obojí pro ni znamená službu lidem, že základní hodnotou je pro ni v životě soucit a pomoc těm, kdo to potřebují a neumějí se sami postavit strastem života či aroganci moci, a že pomoc teď potřebuje Slovensko. V jejím přednesu to nezní jako podbízivá politická řeč, ale jako otevřená zpověď člověka, který nechává ostatní nahlédnout do své mysli. Sál ani nedutá a lidé zamyšleně přikyvují.

„Mám mnoho velkých darů, úžasnou milující rodinu, jsem zdravá, mohla jsem studovat, ale spousta lidí takové dary nemá, ocitají se v nouzi a já jsem se rozhodla jim jako právnička pomáhat. Do politiky jsem vstoupila, protože když chcete dělat věci systémově, jde to jedině z veřejné služby, je možné v ní udělat víc dobra,“ říká Čaputová klidným, neburcujícím hlasem. „I vy určitě znáte ten dobrý pocit, když děláte něco, co má smysl, když se vám podaří něčemu dobrému pomoct,“ pokračuje a to vtažení lidí doplní gestem ruky, které obsáhne sál a ten odpoví silným potleskem. Potlesk se v Žilině ozve ještě mnohokrát. Třeba když kandidátka odpovídá na stížnost občana, že politika je špinavost, slovy, že i politika může být pěkná, protože to, „jaké to tam je, není dáno, to dělají lidé, tak to tam pojďme přečíslit“. Nebo když na otázku, jestli se dá v politice uchránit hrozby, že „člověk začne výt s vlky“, odpovídá, že není třeba se bát, protože to vytí vlků se přeceňuje – že často „je za celým vytím jen nějaký malý ukřivděný pejsek“.

Čaputová také sálu sděluje své pochyby o sobě samé, jak se rozhodovala ke statečnosti, protože to boj o prezidentství vyžaduje, a její projev dostává téměř spirituální rozměr. Vypráví lidem, jak se věnuje meditacím a tím se snaží „udržet si nadhled nad svou myslí i emocemi“, že v politice je víc než mimo ni nutné „pracovat na své zralosti a učit se příliš se neprožívat“ a že také na tom pracuje. A že ačkoli se jí často útoky v kampani hluboce dotýkají, i tehdy aplikuje soucit – že si představí člověka, který jí píše zlá slova nebo točí urážlivá videa na internet, a uvědomí si, že takový člověk „je nejspíš velmi nešťastný, protože jinak by nemohl být tak krutý“.

„Taky se bojím, že někdy škobrtnu, ale v jednom mám jasno: jak se znám, vím, že v hodnotových věcech nikdy neuhnu. Zatím je má zkušenost se mnou samou taková, že dobře vím, proč můžu každou noc dobře spát,“ říká sálu a nabídne mu svou soukromou modlitbu, kterou si vytvořila, aby se, jak tvrdí, udržela na dobré, nezkřivené cestě, i kdyby ji to mělo nakonec stát úspěch. „Prosím o moudrost, abych byla užitečná věci, prosím o pokoru, aby mohlo být mé poselství přijato, a prosím o schopnost přijmout to, co mě potká, abych byla nezávislá na výsledku.“

Schopnost kandidátky Čaputové říkat o sobě i o světě prosté věty, v nichž se často objevují slova jako „soucit“, „dobro“ a „spravedlnost“, aniž to působí podlézavě, je pro návštěvníka nejsilnější dojem z mítinku. Vzbuzené emoce se zjevují i v podobě kapesníčků, jež tu občas někdo vytahuje z kalhot nebo kabelky, aby si nenápadně utřel zaslzené oči.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články