Snad to dáme

Úzkosti, deprese, přetížení pocity a chuť necítit zhola nic – z témat, o kterých se těžko mluví i v soukromí a často bývají tabu, se v roce 2018 staly ústřední náměty populární hudby. Po dlouhých sezonách, kdy hity burcovaly ke společenské odpovědnosti, uvědomělosti a propagovaly aktivismus, se do hitparád vyhouply skladby, které mluví o smutku, bezmoci a přetížení z toho, co se děje kolem nás. Může za to nejen generační výměna v globálním showbyznysu, ale také skutečnost, že popularitu písní dnes díky streamování stále více určuje vůle posluchačů než jasná vize umělce nebo obchodní strategie vydavatelství.

„Cítím, jak se mi krev vaří, přísahala bych, že se obloha hroutí. Vím, že to všechno je umělé. Čas letí a já ztrácím kontrolu. Nevím, co ještě zkusit, ale vždycky jsi mi říkal: Prostě dýchej, dýchej a dýchej a dýchej,“ zpívá Ariana Grande ve svém čerstvém hitu breathin, který doslova popisuje všechny symptomy panické ataky, kdy se člověk nemůže pořádně nadechnout.

Záchvaty úzkosti pětadvacetiletá zpěvačka trpí od dětství. V posledním roce dosáhly vrcholu především poté, kdy na jejím koncertě v Manchesteru odpálil sebevražedný útočník bombu, jež si vyžádala dvacet dva obětí. Po návratu do studia se rozhodla nic nesmlčet a o úzkostech mluvit i zpívat, což zachycuje její album Sweetener – jedno z nejlepších alb roku, které Ariana…