Pastevec a ochránce básníků

Vrací se mi jeden životní obraz Jaroslava Meda, který zemřel v rodném Havlíčkově Brodě na Popeleční středu ve věku nedožitých 86 let. Po válce je v tomto městě obnoven skautský oddíl a on se jako třináctiletý stává jeho členem se jménem Minehaha. Jako zjevení se u klubovny jednoho červnového dopoledne zjeví velbloudice. Skauti ji chrání před opilými ruskými vojáky a nakonec se domluví, že ji dovedou do pražské zoo. Část cesty vyprovází dvouhrbý koráb také Minehahu. V Čáslavi ho předávají další skautské skupině, ve které se vyskytoval stejně starý kluk jménem Miloš Forman. Minehaha, pozoruje důstojně kráčející velbloudici po poválečné české silnici, zatoužil stát se pastevcem velbloudů, což se mu nesplnilo.

Nebyl ale katedrovým učencem. Měl za sebou pestrý život, bohaté předválečné a válečné dětství na Vysočině, sportovní průpravu, později léta učil na učňovských školách. Lákání do komunistické strany odmítal a za své soudy ručil životními postoji. Dovedl se ostře vymezit proti exhibicionistické těkavosti v umění a inflaci slova. A ve svých posledních textech zůstal nesmiřitelným odpůrcem relativizující postmodernity, v níž viděl prostředek znicotnění a odcizení člověka svému vnitřnímu poslání. Byl to Vysočiňák jadrný, vypravěč burleskní, pedagog inspirující. Medák, ctihodný kmet, stařec jurodivej; tak jsme mu přátelsky říkali. Žádný odtažitý či duchamorný vykladač dějin literatury, ale sugestivní zasvětitel.

Jiný svět

Zásadním a klíčovým se pro Meda stalo…