Nemáme zde rozhodně v úmyslu opakovat všechny ty otřepané vtipy o vánočním obdarovávání a s ním spojených strastech. Takže – nic o frontách, nic o shonu a posledních chvílích, nic o ponožkách. Na druhou stranu nelze zastírat, že vánoční dar je zapeklitá a lidsky složitá věc. Zvlášť pokud dotyčnou osobu neobdarováváme poprvé či podruhé, ale třeba potřiadvacáté. Touha potěšit nebo rovnou rozradostnit ustupuje. Darující chce spíše nezklamat a taky nezkomplikovat darovanému život. Něco koneckonců pod stromečkem být musí. Zapeklité situace tlačí lidi k nesmyslným řešením. Jejich ztělesněním je dárkový poukaz.
Není to dobrý dárek – a to přesto, že v celém západním světě je to dárek nejžádanější. Podle různých průzkumů si jej přeje v balicím papíře najít polovina z nás (v Česku konkrétně necelých čtyřicet procent). Obchodníci to dobře vědí, a proto se už několik let po sobě dozvídáme, co je „hitem letošních Vánoc“.
Úplný nonsens to samozřejmě není. Pokud dostaneme pod strom ponožky – modelový příklad, nikoli otřepaný vtip –, máme právě jen tyto ponožky, které se nám mohou či nemusí líbit. Dostaneme-li poukaz na nákup ponožek, dostáváme svobodu volby, nemluvě o poukazech, které umožňují ponožky přeskočit a pořídit si třeba rolák.
Jistěže, téhle zdánlivé ohleduplnosti lze říkat i jinak – třeba lajdácké přenesení vlastní odpovědnosti na darovaného.
Něco koneckonců pod stromečkem být musí.
Další negativa už jsou jednoznačná. Poukaz nás…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu