Tekutý případ Woody Allen

#MeToo má první výročí. Hnutí sice založila už v roce 2006 Tarana Burke, ale za novodobý nástup se počítá 15. říjen 2017, kdy herečka a aktivistka Alyssa Milano zveřejnila tweet: v něm vyzvala lidi, kteří se stali terčem sexuálního obtěžování či zneužívání, aby se s tím svěřili pod známým hashtagem.  Právě éry #MeToo se týká text o režiséru Woodym Allenovi otištěný v novém Respektu 42/2018 - část z něj zde nabízíme jako pozvánku ke koupi.  U příležitosti výročí zároveň výjimečně odemykáme esej Erika Taberyho Spravedlnost v čase #MeToo. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem.

Za jiných okolností by to byla obyčejná zpráva o zaslouženém odpočinku filmové legendy. Woody Allen, režisér, který posledních pětačtyřicet let natáčel tempem co rok, to další film, si dá příští rok pauzu, oznámil před pár týdny filmový server Page Six. Jenže okolnosti dělají toto strohé oznámení neobyčejným. Dvaaosmdesátiletý režisér je dalším slavným mužem, kterého se dotkly důsledky kampaně #MeToo zaměřené proti sexuálnímu obtěžování. Kvůli čtvrt století starému případu, kdy na Allena padl v nepříjemné rozchodové kauze s herečkou Miou Farrow stín podezření ze sexuálního zneužití jejich sedmileté adoptivní dcery Dylan, se od něj právě teď odvracejí producenti i herci.

„Role v Allenových filmech by šlo jen těžko obhájit – byla by to volba mezi kariérou a morálním gestem,“ citoval list The New York Times filmového agenta, který svým klientům aktuálně radí, aby s Woodym Allenem nepracovali. Allenův případ má daleko k černobílému schématu, s nímž lze vnímat sexuální přečiny producenta Harveyho Weinsteina, jejichž odhalení odstartovalo „dobu účtování“ ve filmovém průmyslu a ze kterých je aktuálně obžalován. Nejednoznačnost Allenova případu tak nevyvolává úlevný pocit ze spravedlnosti, která minulý týden dostala podobu minimálně tříletého trestu za znásilnění pro komika Billa Cosbyho. Kromě osobní a rodinné tragédie znovu zviditelňuje rizika jinak velmi potřebného emancipačního hnutí.

Ona, nebo on

„Utekla mi ta pocta Woodymu Allenovi – ukázali tu část, kde žena veřejně potvrdila, že ji v sedmi letech zneužil, před, nebo po Annie Hall?“ zapípal v roce 2014 Twitter Ronana Farrowa v narážce na titul Allenovy čtyřicet let staré oscarové romantické komedie. Allen, považovaný za jednoho z největších amerických autorských režisérů, právě dostal na Zlatých glóbech cenu za celoživotní přínos kinematografii. Přebrala ji za něj jedna z jeho dvorních hereček a bývalých partnerek Diane Keaton, kdysi hlavní ženská hvězda zmíněného filmu.

Farrow, jediný biologický syn Woodyho Allena a Mii Farrow a novinář proslavený článkem otištěným v týdeníku The New Yorker odhalujícím letité Weinsteinovo predátorské chování vůči ženám, tak proti sobě postavil zřejmě nejslavnější moment v kariéře svého otce a ten pravděpodobně nejhorší, jenž rodinu pronásleduje několik dekád. Skandál z roku 1992 se znovu dostal do hledáčku médií i veřejnosti v roce 2014 a zájem o něj nyní nabral na nové intenzitě. Před čtyřmi lety otiskl deník The New York Times článek o Dylan Farrow, v němž dnes třiatřicetiletá žena trvala na tom, že ji Woody Allen jako sedmiletou sexuálně zneužil (v letním domě Farrow ji měl odvést mimo dosah chův a dotýkat se jí na intimních partiích).

Dylan svoji výpověď uslzená zopakovala nedávno před kamerami CNN. Nijak se přitom netají tím, že doufá, že současné klima #MeToo přinese v jejích očích konečně potrestání muže, kterého zábavní průmysl doposud jednoznačně – a podle ní nepochopitelně – chránil. Allen nařčení celou dobu odmítá a označuje ho za součást msty zhrzené expartnerky, která proti němu dítě poštvala. Na jeho obranu vystoupily některé adoptivní děti Mii Farrow včetně Allenovy manželky (a zároveň sestry zmíněných dětí) Soon-Yi, jež v půli září promluvila po desetiletích mlčení.

Pokud nás Farrowův tweet nebo předchozí věta trochu matou, je ideální čas kauzu připomenout. Allen a Mia Farrow patřili na začátku devadesátých let mezi zářivé – a zároveň trochu výstřední – celebrity. On uznávaný režisér ověnčený třemi Oscary, ona herečka ze slavné hollywoodské rodiny a Allenova múza – hrála ve dvanácti jeho filmech včetně vztahového dramatu Hana a její sestry nebo Purpurové růže z Káhiry. Jejich rodinná kauza byla navíc výstřední i na standard celebrit v jakékoli době. Dlouholetí partneři se rozcházeli všem na očích v obřím dramatu, které zahrnovalo nejen obvinění ze zneužití dítěte, ale i dlouhou soudní tahanici o dvě adoptivní děti a „incestní aféru“.

Krátce před tím, než Mia Farrow obvinila Allena ze zneužití dcery, se provalil milostný vztah mezi tehdy sedmapadesátiletým filmařem a o polovinu mladší Soon-Yi Prévin, korejským sirotkem, kterého Mia Farrow adoptovala spolu s celkem další desítkou dětí. Vedle nich vychovávala i své tři biologické potomky. Soon-Yi byla vykreslovaná jako zaostalá dívka, kterou intelektuálně silnější Allen zmanipuloval. Tisk o ní dnes mluví i jako o „dětské nevěstě“, přestože jí bylo přes dvacet.

Po obvinění ze zneužití Allen ofenzivně požádal o přidělení adoptivních dětí do péče s tím, že Mia Farrow není dobrá matka a štve jeho vlastní děti proti němu tím nejzákeřnějším způsobem. Soud přiřkl děti Farrow a Allenovi odebral právo na návštěvy. Zároveň však Allen nikdy nebyl z údajného zneužití obviněn – což samozřejmě není automatický důkaz neviny. Dvě vyšetřování ani lékařská zpráva nenašly žádné stopy zneužití a vyšetřovatelé konstatovali, že mají dvě pravděpodobné verze: že dívka skutečně zneužitá byla, nebo že ji matka ve snaze získat navrch a pomstít se k výpovědi navedla. Experti považovali Allenův vztah k Dylan za nezdravě blízký, ale nikoli sexuální. Státní návladní se rozhodl Allena nestíhat, aby ušetřil dítě traumatického procesu. Woody Allen pokračoval v práci a skandál jeho kariéru nijak zásadněji neponičil.

Postupně se kauza změnila v klasické „on řekl, ona řekla“. Dva rozrůstající se tábory trvaly na své pravdě. V následujících letech promlouvaly jednotlivé adoptované i biologické děti o své zkušenosti s výchovou Mii Farrow nebo s nezdravým vztahem Allena ke svým dětem. Buď stranily matce, nebo naopak otci a obraz viny se přeléval z jedné strany na druhou. Z tyranské výchovy obvinila svou adoptivní matku i Soon-Yi. Její výpověď podpořil bratr Moses, který vykreslil, že Mia Farrow manipulovala a štvala děti proti Allenovi. Ronan Farrow obratem článek o Soon-Yi označil za objednaný text z pera dlouholeté Allenovy kamarádky. Dylan pak osobní výpověď Mosese za „irelevantní“. Obdobně tekutá jako celý případ byla ostatně i reakce veřejnosti napříč časem. V devadesátých letech byl hlavním problémem vztah otce s jednadvacetiletou „dcerou“. Nyní je to nařčení ze zneužití.

„Srdce si žádá, co si žádá,“ prohlásil na svou obranu v dnes již slavném rozhovoru pro časopis Time v roce 1993 Allen. Vysvětloval, že Soon-Yi nikdy nebyla jeho adoptivní dcera, že s rodinou nikdy nežil a o děti se nestaral. Na jeho vztahu tak není nic divného. Zatímco režisér se racionálně prosmýkal morálně problematickými zákrutami netradičního vztahu s ženou, již jeho děti považovaly za sestru, dětská psychiatrička Pauline Kernberg označila aféru za „prolomení všech tabu“. Právě Allenovo pragmatické chování a racionální alibi, kdy odmítal připustit, že by udělal cokoli nesprávného či nemorálního, se pro jeho kritiky v uplynulých několika letech staly důkazem pochybného charakteru vykazujícího znaky chování nadřazeného mocného muže, na něž hnutí #MeToo – také prominentně – míří.