Obávám se, že jsem měl pravdu, říká americký politolog, který varoval před ustupováním USA ze světa

Rychlý skok z teorie do praxe. I takhle by bylo možné shrnout proměnu „výstupů“ amerického politologa Stephena Brookse (aktuálně je profesorem na Dartmouth College). Mezi experty je dnes vnímán jako jeden z mála zastánců postoje, že by se Spojené státy neměly stahovat z globální scény. Ve své práci vždy zdůrazňoval fakt, že Amerika je navzdory změnám stále největší mocností, a varoval před důsledky jejího zahraničněpolitického ústupu, jako jsou živelné šíření jaderných zbraní, ekonomický úpadek a kritická globální nestabilita. Až do nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu byly závěry jeho výzkumu především hypotézami v důležité, ale teoretické akademické debatě. Nyní se však postupně stává realitou to, před čím vždy varoval.

Nejvýraznější od války

Ačkoli je Donald Trump u moci teprve tři měsíce, už nyní výrazně omezil a v mnoha ohledech úplně zastavil rozvojovou a humanitární pomoc. Snaží se ukončit financování Hlasu Ameriky i další aspekty tzv. měkké diplomacie. Americká administrativa svými výroky oslabuje Severoatlantickou alianci a zdá se, že se chce stáhnout z Evropy. Podle Brookse, který se dnes specializuje na „globální strategii“ USA a vliv ekonomických faktorů na bezpečnostní záležitosti, zatím Američané nechtějí z Evropy odejít úplně, ale chtějí si vyjednat za svou vojenskou přítomnost mnohem výhodnější podmínky. Trump se Spojené státy snaží izolovat současně také ekonomicky, pomocí zavedení rozsáhlých cel, které nakonec na poslední chvíli pozastavil.

Vzdává se tedy Amerika své vůdčí role ve světě? Brooks (Prahu navštívil před pár dny v rámci konference organizované Peace Research Center Prague, aby zde mluvil o svých dvou knihách a o dopadu stahování Ameriky z Evropy) Respektu říká, že nikoli. Zdůrazňuje ale význam dodatku „zatím“. Přístup USA k jednání s ostatními státy je situačně velmi specifický. „Zdá se, že dnes převládá názor, že každodenní diplomacie buď není užitečná, nebo není tak nezbytná, jak se domnívali předchozí prezidenti,“ vysvětluje šedovlasý akademik.

Místo toho, aby budoval dlouhodobé diplomatické vztahy, Trump podle něj věří, že když s někým potřebuje spolupracovat, vytvoří systém podmínek, aby s ním ostatní země spolupracovat musely, nebo chtěly, protože se jim to vyplatí. Ostatně sám prezident se označuje za „dealmakera“ a právě vyjednávání dohod považuje za svou silnou stránku. V osmdesátých letech se tomu věnoval i jeho první bestseller Umění udělat dohodu.

Brooks však zdůrazňuje, že je zásadní rozdíl mezi tím, jestli dohodu dělá byznysmen, nebo státník. „Byznysmeni nemusí přemýšlet o tom, jestli dohoda o stavbě mrakodrapu v New Yorku nějak promění město. Ale když jste prezidentem Spojených států, víte, že můžete uzavírat určité dohody, které ve skutečnosti, i když krátkodobě přinášejí výhody, mohou změnit svět méně příznivým způsobem,“ obává se.