Když nebude Škodovka, nebude ani Česko 

Český hospodářský úspěch posledních desetiletí si nelze představit bez automobilů. Během dvaceti let jejich roční výroba vzrostla ze 400 tisíc na 1,4 milionu ročně, odvětví zaměstnává přes 160 tisíc lidí a nabízí jim stabilitu a mimořádné výdělky. Průměrná mzda v tuzemských automobilových továrnách přesahuje 60 tisíc korun měsíčně, celorepublikový průměr je o 20 tisíc nižší. Jít pracovat například do Škodovky donedávna znamenalo sázku na jistotu.     

Jenže časy se mění. Celý automobilový průmysl prochází velkými turbulencemi, které odstartovaly v době covidové pandemie. Tehdy se narušily globální dodavatelské řetězce, najednou nebylo možné kompletovat auta, tisíce z nich automobilky odkládaly k dodělání na parkoviště, letiště či rozestavěné dálnice. Následoval nástup čínské konkurence, která si zejména v oblasti elektromobility aktuálně ukusuje čím dál větší podíl na evropském i českém trhu. A v letošním roce se ke špatným zprávám přidaly obchodní války vyvolané americkým prezidentem Donaldem Trumpem.  

Následky se začínají projevovat. Od roku 2020 na starém kontinentu zaniklo přes 80 tisíc pracovních míst v této branži, počet vyrobených vozů klesá úměrně rychlému nástupu Číny. Česká republika je přitom na produkci automobilů závislá nejvíc ze všech členských zemí Unie. Jak se bude vyvíjet toto klíčové odvětví, dnes nikdo netuší. Zkusili jsme se ptát těch, kteří s automobily spojili svou vlastní budoucnost. Studenti směřující do řídících pozic Škody Auto měli donedávna vidinu bezpečné kariéry – nebojí se dnes, že jejich sázka na jistotu nemusí vyjít?   

Chyba v orchestru

Málo se to ví, ale už 25 let působí v centru Mladé Boleslavi vedle kostela svatého Bonaventury soukromá vysoká škola provozovaná největší tuzemskou automobilkou. Vzdělává se tu kolem 1300 studentů. Nejde o lidi, kteří zamíří na směny do výroby, ale spíše o experty pro škodovácké kanceláře a laboratoře, v nichž se rodí budoucnost značky. Škoda Auto si takhle vychovává své konstruktéry, obchodníky nebo IT specialisty. 

Prostory příliš nepřipomínají usedlé prostředí českých univerzit, budovy škodovácké školy jsou vzdušné, propojené prosklenými mosty s moderně zařízenými učebnami. Odrážejí úspěch, ke kterému se Škodovka úspěšně privatizovaná záhy po sametové revoluci postupně propracovala.  

Na školním parkovišti zrovna probíhá focení a dronové natáčení choreografie místních studentů. Kolem mladých lidí v oblecích a kostýmcích pobíhají tři fotografové a operátor poletujícího dronu organizuje dav tak, aby vytvořil z výšky viditelnou číslici 25, tedy výročí, které letos škola slaví. Hrdost na české rodinné stříbro je tu patrná na první pohled. Na parkovišti před školou kromě našeho volva stojí pouze vozy s okřídleným šípem vyrobené v nedaleké továrně. 

Místní studenti působí sebevědomě, v rozhovorech je cítit jejich nadšení z toho, že mohou být součástí Škodovky. A nezdá se, že by jim nejistá současnost kazila náladu. „Strach z globálních změn nemám. Kvalitní člověk se neztratí, pořád se můžeme přeučit na něco jiného,“ říká student magisterského programu Jiří Čenek, kterého potkáváme před jednou z mnoha učeben. Specializuje se na mezinárodní dodavatelské řetězce a až po státnicích do Škodovky nastoupí, bude jeho úkolem zajistit, aby všechny potřebné díly automobilové skládačky dorazily z různých koutů světa do mladoboleslavské továrny včas.