Dát řece práva

Uplynuly už téměř dva měsíce od největší benzenové katastrofy za desítky let. Na konci února se po požáru vlakové soupravy převážející cisterny s toxickým benzenem do krajiny u Hustopečí nad Bečvou rozlily stovky tun karcinogenní látky, zamořily půdu a podzemní vody. Prosáknutí benzenu z kontaminované půdy a jezera do nedaleké řeky Bečvy má zabránit zhruba třicet sanačních jam a také sedm set metrů dlouhé kovové zábrany, takzvané larsenové stěny.

Zatímco přesnou příčinu, a tudíž i viníka, katastrofy ještě neznáme, během posledních pěti let jde v pořadí o druhou ekologickou katastrofu na povodí Bečvy provázanou s některou z nespočtu společností fungujících poblíž jejího toku. V září roku 2020 totiž únik toxických látek na Vsetínsku vyhubil přes čtyřicet tun ryb a poškodil biotop i životní podmínky pro všechny rostliny a živočichy vázané na vodu v délce zhruba čtyřiceti kilometrů.

Když si zpětně pročítám články o otravě povodí a následném soudním řízení, zarazí mě, že z celé diskuse úplně vymizelo to nejdůležitější – řeka samotná.