Zhruba jednou za čtrnáct dní se stavuji u Aliho ve stánku na křižovatce pro kredit do telefonu. Kromě toho u něj člověk sežene sardinky v konzervě, kokakolu, porcované nescafé, jednorázové žiletky na holení a sunar od Nestlé ve velkých kilogramových pikslách. Zrovna Aliho prosím, ať mi vrátí v drobných, abych měla na almužnu (podle Koránu se mi vrátí dvakrát), když vtom se kolem prožene asi tucet odhadem sedmiletých capartů, kteří unisono francouzsky skandují: „Chinois! Chinois!“ (Číňan! Číňan!)
Široko daleko žádného Číňana nevidím, takže pokřik byl očividně určený mně. Bizarní situace se mi nestala poprvé. Když jsem se před časem se dvěma německými kolegy šla projít v rýžových polích u řeky, jednom z mála míst, kde se v Niamey dá vyrazit na příjemnou procházku, volaly na nás děti skotačící v zavlažovacím kanále čínský pozdrav: „Ni čchao!“ Rozpačitě jsme se na sebe podívali.
Podotýkám, že mám světlé vlasy do zrzava, nikdy by mě nenapadlo, že si mě africké dítě splete s Asijcem. Na druhou stranu místní oplývají schopností, pro většinu z nás téměř nepochopitelnou, s naprostou samozřejmostí rozeznat etnický původ nejen ostatních Nigeřanů, ale také jednotlivých etnik z Mali, Nigérie, Čadu atp. Ruku na srdce, kdo z nás rozezná Senegalce od Keňana? Ten rozdíl bude totiž zhruba podobný jako mezi Evropanem a Asijcem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
