Séance Infernale

Prvotina Jonathana Skaritona slibuje pojednat o největší záhadě v dějinách kinematografie a tajemstvích Edinburghu. Alex Whitman, soukromý detektiv na poli kinematografickém, přichází ke stálému klientovi Valdanovi, aby mu předal vzácný sběratelský kousek, a dostane zakázku: vypátrat tajemný film Séance Infernale, který možná natočil Augustin Sekuler v roce 1889 se svým přítelem okultistou. Sekuler pravděpodobně natáčel a promítal pohyblivé obrázky několik let před Edisonem a bratry Lumièrovými. V roce 1890 chtěl představit svůj vynález veřejně, ale záhadně zmizel z vlaku na cestě do Paříže. Whitman po váhání přijímá. Nejen kvůli odměně, ale hlavně kvůli šanci vrátit se tak po deseti letech do Edinburghu, kde zmizela jeho dcerka. A postavit se svým démonům.

Sekuler je fiktivní postava inspirovaná jedním ze zapomenutých „otců kinematografie“ Luisem Aimém Augustinem Le Princem, který žil v Leedsu a skutečně zmizel z vlaku. Divočejší teorie viní Edisona, který tak chtěl zlikvidovat konkurenci. Autora tento příběh zjevně zaujal, mnohé si o rané kinematografii i historii Edinburghu nastudoval – a znalosti také uplatňuje, kde může. Zápletka připomíná detektivky s Philipem Marlowem, postavy neustále zmiňují známé i obskurní filmy a dávají přednášky z dějin kinematografie.  Posléze přibude „exploatační“ linie mladíka Elliota, který zaživa upaluje malé dívenky.

Podzápletky dál utěšeně přibývají stejně jako vedlejší postavy, vše vyústí nepřehlednou honičkou, načež autor dílo…