Neklid v Bullerbynu

Švédsko je víc než stát, Švédsko je symbol. „Levice a liberálové Švédsko desítky let považovali za uskutečněnou utopii. Za společnost rovnosti, tolerance, otevřenosti a premianta všemožných mezinárodních žebříčků, které měří kvalitu života. Země byla jakýmsi vlajkonošem liberálních let, inspirací, vzorem k následování pro ostatní,“ říká Paul Rapacioli, který se do Stockholmu před lety přestěhoval z Londýna za manželkou a založil zde anglicky psaný zpravodajský server The Local. Rodilého Brita fascinuje, jak se ze Švédska, z tohoto symbolu progresivních hodnot, stal nástroj celosvětového ideologického souboje.

Není to úplná novinka. Ve druhé polovině 20. století Švédsko všude v západním světě velebili příznivci vysokých daní, státního přerozdělování a silného veřejného sektoru, zatímco zastánci trhu bez přívlastků zdejší verzi sociální demokracie proklínali. Současný hlavní ideový střet západního světa probíhá na jiné ose, příznivci globalizace a progresivních hodnot soupeří s nacionalisty a zastánci tradičních hodnot. A Švédsko je zvláště kvůli své otevřenosti migraci a feminismu opět ve středu pozornosti.

Donald Trump vloni po zhlédnutí dokumentu televize Fox News hovořil o kriminální zkáze Švédska, lídr brexitu Nigel Farage prohlásil jihošvédské Malmö za světového přeborníka v počtu znásilnění žen. „Tradicionalisty Švédsko odjakživa provokovalo. Rádi proto vidí a šíří negativní zprávy, které navozují pocit, že Švédsko nezvládá situaci a kolabuje. A s ním také liberální ideje posledních let,“ řekl Respektu Rapacioli, který letos o manipulaci s obrazem Švédska vydal knihu nazvanou Good Sweden, Bad Sweden (Dobré Švédsko, špatné Švédsko).

V nastávajících týdnech bude souboj o výklad Švédska gradovat. Na severu totiž o víkendu proběhnou volby, které s největší pravděpodobností otřesou tamní politickou scénou. Podle volebních průzkumů zažijí sociální demokraté, tradičně dominantní a dnes vládnoucí strana, nejhorší výsledek za posledních sto let. Výrazně ztratí i středopravicová opozice. Vítězem voleb budou Švédští demokraté, proti imigraci a členství v EU namířená partaj s kořeny v neonacistickém hnutí. Před šestnácti lety je volilo jedno procento Švédů, nyní jim průzkumy přisuzují dvacetkrát víc.

 Přivřená srdce

„Otevřeme naše srdce,“ říkal před minulými volbami v roce 2014 tehdejší středopravicový premiér Fredrik Reinfeldt. Na námitky, zda již nepřichází utečenců přespříliš, odpovídal, že ve Švédsku je přece místa dost. Úplně jinak hovoří jeho nástupce v čele středopravicové Umírněné strany Ulf Kristersson, možná příští premiér.

„Lidé ztratili důvěru, že politici umí řešit problémy,“ řekl v červnu deníku Financial Times a dodal, že země je v nejhlubší krizi od dob ekonomické stagnace počátku devadesátých let. „Platíme cenu za dvacet let neúspěšné integrace,“ dodal. Proměna rétoriky politických lídrů ilustruje, že se z problémů spojených s přistěhovalectvím poprvé stalo dominantní téma švédské politiky (po historicky suchém létě a rozsáhlých požárech se velkou prioritou stala též ekologie).

Mikael Hjerm, který na Univerzitě v Umeå zkoumá veřejné mínění a zvláště postoje Švédů k migrantům, upozorňuje, že veřejnost byla v názorech na přijímání běženců vždy názorově rozdělená. Většina se v průzkumech pravidelně vyslovovala pro omezení počtu příchozích. Všechny relevantní politické strany však razily otevřenost, díky které se Švédsko stalo pro uprchlíky nejvstřícnější evropskou zemí. Již v roce 1990 zde žily desítky tisíc utečenců před diktaturami v Chile, Íránu či Etiopii a tato vstřícnost pokračovala do roku 2015, kdy desetimilionové Švédsko přijalo rekordních 163 tisíc žadatelů o azyl. V přepočtu na obyvatele tedy 2,5krát více než Německo. Ve Švédsku nyní pro představu žije 172 tisíc Syřanů, 150 tisíc Iráčanů, 40 tisíc Afghánců, 66 tisíc Somálců a 40 tisíc Eritrejců.

Konsenzus politické levice a pravice byl ovlivněn historií, například poválečnou snahou očistit pověst státu, který si zadal s nacisty. „Nesouhlasím s názorem, že politici o problémech integrace nemluvili kvůli politické korektnosti. Většina Švédů podle průzkumů byla proti zvyšování migrace, ale nebyla to pro ně priorita. Migrace a integrace se v pořadí nejpalčivějších témat objevovala až kolem dvanáctého místa. Proto o tom politici donedávna nijak zvlášť nemluvili,“ řekl Respektu sociolog Mikael Hjerm.

To se definitivně změnilo po nekontrolovatelném exodu roku 2015, do popředí agendy ale téma postupně proniká již zhruba deset let. Sociální sítě daly odpůrcům imigrace silnější hlas než klasická média. Před osmi lety navíc do parlamentu vůbec poprvé pronikli Švédští demokraté, kteří dokázali své hlavní téma – upozorňování na problémy integrace a protest proti multikulturní společnosti – dále šířit do médií a k veřejnosti.

Současně se v posledních letech množí zprávy o stoupajícím násilí v některých čtvrtích obývaných z 80–90 procent přistěhovalci. Obecně sice kriminalita ve Švédsku setrvale klesá, přibývá však spektakulárních zločinů. Například případů hromadného znásilnění, přestřelek, útoků granátem, zapalování aut.