Babiš si myslí, že bude osvícený diktátor, což je velmi obtížná pozice

V novém Respektu 30/2018 najdete rozhovor se zakladateli firmy Avast. Mluví v něm mimo jiné o svém majetku, o tom, že dál žijí obyčejný život, ale také o nových bezpečnostních hrozbách. Jako upoutávku a pozvánku ke koupi odemykáme pasáž, kde se vyjadřují k Andreji Babišovi.

Pořád platí, že Avast posílá 2,5 procenta ze zisku na charitu? Nebude to vašim novým akcionářům připadat moc? O kolik jde nyní peněz?

Eduard Kučera: V současnosti pět milionů dolarů ročně. S tím vzorcem je to teď složitější, protože původně se procenta počítala z hrubého zisku a z něho po převzetí AVG platíme navíc velkou dluhovou službu. Proto tu částku nyní řešíme z roku na rok dohodou. Každopádně jsme ale v prospektu pro akcionáře dali jasně najevo, že je to pro nás důležité a že v tom míníme pokračovat.

Nenapadlo vás někdy, že by bylo třeba se v téhle zemi angažovat i nějak jinak?

Pavel Baudiš: Myslíte třeba politicky?

E. K.: To by nás nikdy nenapadlo.

Když šel Andrej Babiš před pěti lety poprvé do voleb, někteří čeští podnikatelé ho otevřeně podpořili. Přimluvila se za něj i většina porotců z akce Podnikatel roku, kde jste i vy, ale vy jste se tehdy nepřidali. Proč ne?

E. K.: Já nejsem stádní člověk, takže se k takovým věcem nehlásím.

Jak Andreje Babiše hodnotíte dnes?

E. K.: Podle mě si myslí, že bude osvícený diktátor, což je velmi obtížná pozice.

Logika příznivců ANO byla tehdy taková, že chtějí konečně fungující stát, že Babiš má v byznysu výsledky, a že tím pádem – cituju z tehdejších prohlášení osmi známých podnikatelů – „je zárukou, že to bude fungovat lépe“. Ani s tím jste se neztotožnili?

P. B.: Já mu nikdy moc nefandil. Samozřejmě je v našem zájmu, aby věci jako daně fungovaly. Ale i kdyby si Babiš vedl sebelíp, konflikt zájmů u něj prostě existuje. To, že vlastní noviny, je svým způsobem špatně, těch konfliktů je však daleko víc. Pokud se může v politice dostat do situace, kdy se musím rozhodnout, jestli je něco výhodnější pro stát, nebo pro mě, tak v tu chvíli samozřejmě vzniká problém.

Pro vás je tedy Babiš zklamání?

E. K.: Upřímně řečeno, já ho obdivuju, že to nevzdá. Copak má zapotřebí poslouchat pořád o sobě, že je estébák, že parazituje na státu, že devastuje ornou půdu a že si kupuje noviny, aby aspoň někdo o něm nepsal špatně? Obdivuju jeho zabejčenost, která přináší i určité výsledky.

Jaké?

E. K.: Třeba že už nemáme vedle předsedy vlády žádného fámula, jako byl Šlouf, Dalík, Pokorný nebo paní Nagyová. Babiš nikoho takového nemá. Anebo ony „omyly“, jako byly solární elektrárny nebo korunové dluhopisy. To by se, myslím, za Babiše nestalo.

Jak hodnotíte jeho vládu?

P. B.: Kdyby na začátku řekl, že nebude premiérem, tak by tu vládu sestavil docela jednoduše. Sice by to bylo trošku pokrytecké a asi to ani není Babišův styl, ale myslím si, že by ji sestavil daleko lépe než teď.

E. K.: jenže to není možné.

Dnešní opozice to od začátku nabízela jako východisko.

E. K.: Ve straně, která je, řekněme si to upřímně, stranou vůdcovského typu, není možné mít požadavek, že vůdce nebude přítomen. Já nefandím Babišovi, já si jen myslím, že vzhledem k výsledku voleb by měl dostat seriózní šanci. Ti, kdo jsou dnes v opozici, mu ji nedali, a tím podle mého názoru zkazili hru.

Dá se jim to zazlívat, když předem říkali, že s trestně stíhaným člověkem do vlády nepůjdou?

E. K.: Myslím, že trestní stíhání je jen zástupný důvod. Ve skutečnosti se spíš bojí, že bude úspěšný a že se zopakuje zkušenost z minulé vlády, kdy Babiš ani nebyl premiérem a stejně všechny úspěchy byly jeho. Je to závist a malomyslnost.

P. B.: Já to vidím jinak. Třicet procent hlasů sice znamená velký náskok, ale pozice, kdy je premiér obviněný, je problematická. Má asi pravdu, že kdyby nešel do politiky, tak Čapí hnízdo nikoho nezajímá. Ale s takovými kostlivci ve skříni těžko může mít morální pozici přijít jako ten, kdo tu všechno vyčistí.

Zmínil jste, že zůstat mimo vládu asi není Babišův styl.

P. B.: Mám pocit, že on chce být zkrátka ten hlavní, kdo rozhoduje. S tím jsme se setkali u zdejších podnikatelů často. Když jsme s nimi třeba jednali o investici, tak se stávalo, že nebyli schopni vzdát se té pozice, kdy sami nesou zodpovědnost a sami o všem rozhodují. Jsou lidé, kteří se prostě s nikým nebudou bavit. V tom máme my výhodu – vždycky jsme byli minimálně dva a museli jsme se spolu dohodnout.