Psi štěkají a my vládneme

Afrika má diktátorů pořád dost, Robert Mugabe byl ale posledním svého druhu. Někdejší zarputilý bojovník za nezávislost Zimbabwe během své skoro čtyřicetileté éry koncentroval veškerou moc, neváhal hromadně vraždit a bít své odpůrce a přivedl státní pokladnu k bankrotu. Ale i vláda na věčné časy jednou končí: třiadevadesátiletého starce koncem minulého roku od moci odstranila armáda a jeho vlastní partaj. Zimbabwe se od té chvíle snaží vykročit z Mugabeho stínu.

Jeho nástupce Emmerson Mnangagwa nabídl odškodnění bělošským farmářům, kteří byli počátkem tisíciletí násilně vyvlastněni. Na letošním setkání finanční elity v Davosu zval do země investory. Podal přihlášku do britského společenství národů Commonwealth, odkud bylo Zimbabwe v Mugabeho časech vyloučeno. Nadcházející týden šestnáctimilionová jihoafrická země prožije zásadní moment na cestě k normalitě: volby. Jakkoli je nejisté, co to přinese obyvatelům země, kde veškeré mocenské posty a bohatství drží úzká mocenská elita. „Potřebujeme mluvit se světem,“ shrnuje svůj zásadní motiv na mítincích Mugabeho nástupce a přidává sliby. Minulý týden třeba chystané velkochovy kuřat, které prý bude země úspěšně vyvážet za oceán. Hlavním heslem pětasedmdesátiletého favorita voleb je „Změna“. To je pozoruhodné vzhledem k tomu, že jeho strana vládne Zimbabwe od roku 1980 a on sám byl po celou tu dobu Mugabeho pravou rukou.

Poafricku seshora

Obrat způsobila skutečnost, že armádním špičkám v jistou chvíli došla trpělivost…