Divočina v zemi trampů

Poslyšte vyprávění o krásné zemi blízko pólu, kde žijí lidé, pro něž je příroda vším. Jsou skeptičtí k modernímu světu a myslí si, že lidstvo směřuje k ekologické katastrofě. Ta zasáhne i rostliny a zvířata, která přitom mají stejné právo na život jako my. Svérázní obyvatelé těch krajů jsou proto jednoznačně pro ochranu divoké přírody, do jejíhož vývoje člověk nezasahuje – třetina z nich by dokonce lidem úplně zakázala vstup do tamních netknutých hvozdů. Preferují energii z obnovitelných zdrojů a vyzývají svou vládu, aby je více podpořila. Uvědomují si, že využívání jádra je nepřijatelně drahé. Bojí se nedostatku pitné vody, hromadění odpadů a znečištěného vzduchu. Jen jedna věc je rozčílí ještě víc, ekologové.

A jsme doma. Jak čtenář již nepochybně uhodl, jde o Českou republiku. V tomto „zeleném“ světle ji vykresluje nejnovější publikace tří českých sociologů nazvaná Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí. Teprve podrobnější studium třísetstránkové knihy vydané Masarykovou univerzitou, která shrnuje výsledky osmdesáti výzkumů veřejného mínění uskutečněných během poslední dekády a připojuje i výzkum vlastní, čtenáře přesvědčí, že mu vyčerpávající přehled skutečně představuje Čechy, nikoli ekologicky uvědomělé domorodce z filmu Avatar.

Kniha totiž ukazuje i méně povzbudivou část spektra našich postojů. Při řešení problémů se nechceme moc angažovat, odmítáme platit vyšší daně výměnou za čistší prostředí nebo omezit spotřebu svých…