Merlin Metin provozoval kouzelnické řemeslo v obřadních síních ve Fatihu a Aksarayi. Jednou o půlnoci se vracel z práce. V ulici vedoucí z třídy Vatan do Fatihu potkal největší a těžko uvěřitelný zázrak světa. Krásnou ženu. Krásná žena patří k zázrakům, před nimiž je muž slabý, bezradný a bezmocný. Hledět na krásnou ženu znamená počítat se strmým pádem.
Při pohledu na krásnou ženu, která se před ním ve tmě náhle vynořila, si Merlin Metin vzpomněl, s jakým obdivem sledoval tisíce mistrovských kouzelnických kousků. Jenže tohle kouzlo bylo něco jiného. Cítil, že takové okouzlení zažívá poprvé. Jeho učitel Mandrake Fersat do smrti opakoval stále jednu věc: Umění nespočívá v kouzlech, ale ve schopnosti dát své srdce a nic za to neočekávat. Největší, nejúžasnější kouzlo je někoho milovat.
Ani si neuvědomil, kolik času uběhlo od chvíle, kdy ji spatřil. Byla tma jako v pytli, ale ani ta neměla sílu zakrýt ženinu krásu. Zezadu se ozval křik. Oba otočili hlavu.
„Děvko bezbožná. Kam si myslíš, že mi utečeš?“ Žena se bezděky schovala za Metina. Metin bez hnutí hleděl na chlapa, který se k němu blížil. „Pocem!“ zařval chlap. Když žena nereagovala, přistoupil k Metinovi a snažil se ji zpoza něho vytáhnout. Žena se vzpírala. Metin zůstal mezi nimi. Najednou nevěděl, co si počít. Pak chytil chlapa za ruku a jemně ho napomenul: „Nech ji být.“
Chlap sršel vzteky. Očima metal blesky. „Co se do toho motáš, ty buzerante?!“
Metin měl na sobě kouzelnický oděv. Podivný oblek a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
