Zločin na poli

Z veřejného prostoru a zejména pak politických a mediálních debat téměř vymizelo téma životního prostředí. Nejvášnivější diskuse, která se tomuto tématu aspoň přiblížila, byla o tom, jak co nejradikálněji omezit hlas veřejnosti, která do různých staveb a rozhodování úřadů zasahovala. A najednou s překvapením hledíme na umírající české lesy a vysychající studny, řeky a potoky.

S obojím přitom souvisí i lidská činnost. V lesích se sázejí smrky, protože se dají dobře vytěžit (ale jsou náchylnější k odumírání), a někteří zemědělci milují obří lány, protože se na nich více vydělá (ale zároveň ničí zásoby vody). Na obojí upozorňují ekologové léta, ale dostalo se jim maximálně označení ekoteroristů či zpátečníků, kteří nechápou, že je třeba hlavně vydělávat peníze. Teď. Na tom, co bude zítra, nezáleží.

„Česká společnost obecně byla trochu skeptická k tomu, že klimatické změny vůbec probíhají. I my lesníci, stejně jako vlastníci lesů, jsme byli příliš konzervativní. Uklidňovali jsme se, že nástup suššího a teplejšího počasí je jen krátkodobý výkyv, který třeba nebude mít tak fatální důsledky. Poslední roky nám však ukazují něco jiného.“ To nejsou slova nějakého aktivisty, ale nového šéfa státních lesů Tomáše Pospíšila (rozhovor s ním najdete na str. 45–48). To je slibný začátek.

Nicméně je třeba si vzít nějaké hlubší poučení ze situace, do níž jsme se dostali. V jedné obci zasažené suchem (studny  vyschly) lidé hovoří o zločinu a diví se, že nikdo nebránil obrovským lánům, které mají za obcí. Tak může skončit problém, když se vymažou kritické oponentní hlasy. V posledních letech se jakoby vrací komunistický přístup hlásající, že smyslem života je jen pětiletka. Koho zajímá příroda, když je třeba splnit plán? Naprosto jednoznačně tu zvítězila těžařská a zemědělská lobby, která má dominantní zastoupení v politice. Tato lobby určovala pravidla a nyní vidíme, kam to vede.

Je nejvyšší čas změnit náš přístup nejen k přírodě, ale k rozhodování vůbec. Je nutné myslet nejen na dnešní prospěch, ale také na zítřejší těžkosti. Platí to v zemědělství i v politice.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor