Není moc cest, které by k nám přinesly literaturu z jazyka, jímž mluví pár milionů lidí. Jednou může být celosvětový trend (skandinávská krimi) či šikovná kulturní politika dané země jako u nizozemské literatury. Občas k nám však významnou knihu z „exotické“ oblasti přinese sympatická snaha jednotlivce. To je případ litevštiny a lyrického románu Tūla od jednoho z nejvýznamnějších tamních spisovatelů Jurgise Kunčinase (1947–2002), který vyšel v příležitostném nakladatelství Venkovské dílo díky překladatelce a vydavatelce v jedné osobě Věře Kociánové.
Bezejmenný vypravěč hovořící v ich-formě tu volá svoji osudovou lásku Tūlu: snaží se jí přiblížit ve vzpomínkách nebo fyzicky v podobě netopýra, který od stropu pokoje sleduje její neklidné bílé tělo. Zároveň se však nechá snadno rozptýlit. K Tūle a jejich – jak se ukáže – kraťounkému vztahu se spolu s ním přibližujeme v obloucích a odbočkách, jež zasahují do vzdálených míst i časů. Vypravěčova mysl proplouvá Vilniusem, především zákoutími čtvrti Užupis. Jakoby mimochodem tak poznáváme život bohémů, umělců, tuláků, studentů i alkoholiků, jejichž osudy se proplétají v bezčasí sovětské okupace. A skrze nejrůznější figurky zjišťujeme, jaké silné stopy tu zanechal ruský, německý i polský vliv.
Autor splétá román z lyrických pasáží, psychedelických výjevů, veselých historek ze života i tísnivých popisů vězení a psychiatrické léčebny. A v každé stránce se odráží jeho vlastní zkušenost, kdy sám zažil v sovětských časech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu