Konec zlaté doby

Píše se leden roku 1916 a v Evropě druhým rokem zuří první světová válka. V uměleckém světě ale naopak dochází k velkému smíření: dva rivalové přetahující se o pozici nejslavnějšího výtvarníka v Rakousku-Uhersku spolu vůbec poprvé fungují v jedné místnosti. „Vystavuje se mnou Gustav Klimt, má tu čtyři obrazy včetně Smrti a života; moje Levitace visí hned naproti,“ sděluje rozechvěle Egon Schiele v dopise svému švagrovi.

Klimt a o generaci mladší Schiele o výtvarný věhlas soupeřili v době označované dnes za zlatou. Oba Vídeňané zažili vrcholnou kulturní éru rakouského mocnářství, kdy se zdálo, že umění je pro společnost důležitějším hybatelem než politika. První světová válka tuhle představu rychle smetla smrtelnou kulometnou dávkou. Pár měsíců po citovaném dopisu ze světa odcházejí nejen Klimt se Schielem, ale i celá slavná vídeňská kultura, o jejíž nesmrtelnosti byli všichni přesvědčeni doslova stovky let.

Díky několika aktuálním výstavám ve Vídni a Praze máme nyní mimořádnou šanci si tuhle dramatickou kapitolu kdysi společné historie přesně po sto letech znovu připomenout.

Egyptský triumf

Do příběhu dvou velkých rivalů je nejlepší se pustit ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu. Gigantická stavba vystavěná na přání Františka Josefa I. odpovídá svou okázalostí i významem českému Národnímu muzeu, které vzniklo rovněž na konci 19. století. Nebo lépe řečeno o něco staršímu Národnímu divadlu: zatímco u nás se díky angažmá mladých výtvarníků…