Britka Joanna Cannon v patnácti opustila školu a prošla spoustou zaměstnání. Po letech se ke studiu vrátila, ve čtyřiceti se stala lékařkou specializující se na psychiatrii a duševní zdraví – a možná proto posléze debutovala psychologicky i sociologicky překvapivě vyzrálou prózou, která připomíná slavný americký titul Harper Lee Jako zabít ptáčka. Román nazvaný Černé ovce a beránek Boží je citlivým příběhem dospívání, kdy během letní prázdninové nudy a horka dvě desetileté holčičky odhalí pokrytectví dospělých. A jejich snahu svalit vinu na toho, kdo mezi ně tak úplně nepatří.
Píše se rok 1976 a v Anglii panují extrémní sucha, kvůli nimž usychají trávníky i na bezejmenném předměstí obývaném bílou a bohabojnou nižší střední třídou. Na povrchu se stále udržuje řád představovaný pitím čaje, sledováním televize a konzumací sušenek, ovšem když záhadně zmizí jedna z do té doby nenápadných manželek, začne se vše hroutit a životy bližních se začnou rozpadat. Alespoň v očích kamarádek Tillie a Grace, které se rozhodnou ve své ulici hledat samotného Boha: protože když najdou jeho, najdou přece i pohřešovanou paní Creaseyovou.
Na své pouti, během níž vystupují jako Agathy Christie a svědci Jehovovi zároveň, ovšem postupně odhalí něco úplně jiného: tiché domácí násilí ve formě každodenního útlaku žen, rasové předsudky vůči nově se přistěhovavší rodině (jsou Indové, proto jim přece nemůže být vedro) a jeden kolektivní a kolektivně ututlaný zločin z minulosti. A…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu