Dopisy

Na plese absurdity

Respekt 16/2018

Článek Romana Jocha by samotného Formana, myslím, potěšil a spatřoval by v něm důkaz, že se svými filmy strefil do černého.

Ano, zpochybňování (nikoli odsuzování) autorit všeho druhu bylo Formanovým uměleckým tématem: autority rodičovské, společenské, vojenské nebo umělecké. O politice ovšem ve svých filmech nikdy nemluvil. Základem Formanovy tvorby není pravicovost nebo levicovost (pokud něco takového ještě existuje). Je to přesvědčení, že inteligentní, svobodný a odvážný jedinec je pro lepší svět důležitější než skupina či dav uznávající „postavení“ kohokoli bez kritického názoru. Neboť lidé jsou si rovni. Forman stavěl individuální hodnoty člověka nade vše, a stát by tu měl být proto, aby umožňoval je rozvíjet, nikoli je ničit. Jeho tragičtí hrdinové se opravdu nekácejí ani před ošetřovatelkou na psychiatrii, ani před císařem či církevními hodnostáři. Snad nejkousavějším obrazem jsou Formanovi pitomí venkovští hasiči, kteří sami sebe vidí jako autoritu vrcholnou.

Názory pana Jocha mi připadají spíš legrační než šokující, ale není s nimi sám, a má na ně právo a o to jde. Chtěla bych proto připomenout debatu kolem filmu Lid versus Larry Flynt, což je snímek, s nímž často nesouhlasí ani Formanovi obdivovatelé: Bohatý pornograf se v něm domůže soudního vítězství na základě ústavního práva na svobodu slova. I přesto, že jeho vydavatelská činnost je mravní stoka, což soud nezpochybňuje. Forman v době vzniku filmu zdůrazňoval, že mu nejde o obhajobu pornografie, ale o svobodu slova, která stojí nad obecnou morálkou. Tehdy k tomu řekl, že vše má a musí vyjít na světlo, včetně odpuzujících jevů, protože jinak si s nimi společnost neporadí. Co by říkal dnes, v době hoaxů, všudypřítomných lží a manipulací, to ovšem nevíme.

Poslední dny má čtenář a divák dojem, že Miloš Forman bude svatořečen – a konečně, bylo by to pěkné. I pro tu úctu, již k němu chováme, bychom ale měli nechat v klidu žít s jejich názory i ty, jimž jeho dílo vadí – zakázat ho naštěstí dnes nemohou.

Tereza Brdečková

Filipika

Respekt 17/2018

„Co říci závěrem?“ ptám se hned na úvod po vzoru jednoho semináře z Cimrmanova velkolepého díla. Učinil jsem totiž ten závěr, že článek Filipika napsal za Zdeňka Svěráka někdo úplně jiný. Všeobecně je totiž známo, že celebrity mají na psaní filipik svoje textaře. Tak například pan premiér Babiš má svého Prchala. Proč by tady nemohl zapracovat nějaký podobně snaživý Vyprchal nebo Vyskočil? Anebo to vyřizuje Štruncová?

Je totiž zvláštní, že ve stejný den, kdy mě autor Filipiky napadá v Respektu, vyšel na serveru Lidovky.cz článek, ve kterém pravý Zdeněk Svěrák tvrdí úplně opačné věci.  V Respektu jsme si mohli přečíst:

„Další oblastí jeho (Filipova) zájmu jsou ochotnická divadla. Pasoval se do role jejich ochránce. Ladislav a já jsme ochotnickým souborům hrajícím naše komedie stanovili pravidlo ,třikrát a dost‘. A to proto, aby fenomén Cimrman nezevšedněl a po republice nehrálo množství divadel Járy Cimrmana. I tento náš úradek hodlá minoritní dědic (Filip) zrušit.“ Tento úradek ovšem již před mnoha týdny zrušil sám autor – Zdeněk Svěrák. A ve stejný den, kdy mě osočuje v Respektu, sděluje na serveru Lidovky.cz, že ochotnickým souborům je potřeba dát větší prostor:

„Došli jsme k závěru, že bychom neměli být striktní, a že i Láďa (Smoljak) by s tím souhlasil. Přišlo mi pochopitelné, že souborům je líto, když třeba nacvičí Záskok, třikrát si ho odehrají a příští rok už musí nastudovat jinou hru.“ Tady něco nehraje. Pro úplnost dodávám, že ochotníky opravdu podporuji finančně a propagačně, natáčím o nich reportáže pro Český rozhlas. Občas si s nimi dokonce na jevišti zahraji. Můžeme to klidně nazývat ochranou. Ale proboha, Zdeňku, co je na tom špatného?

Debata o tom, kolik procent z tržeb je spravedlivá odměna pro autora dramatického textu či režiséra, je na stránkách novin úplně zbytečná. Stačí přece uzavřít licenční smlouvu a domluvit se na všem s autory či jejich dědici, jak si to vymiňuje autorský zákon. Žádná licenční smlouva však s potomky Ladislava Smoljaka uzavřena nebyla. A tak se stává, že se občas ztratí peníze za rozhlasové vysílání ve veřejnoprávním ČRo, odkud by měly podle zákona plynout ke kolektivnímu správci DILIA, ovšem plynou na účet Václava Kotka, kterého také zastupuje pan JUDr. Vyskočil. Za agenturu DILIA, která se již delší dobu marně snaží moje minoritní práva získat, vyřizuje právní věci také Štruncová, promiňte, chci říct, advokát JUDr. Vyskočil. Stejný advokát, který byl i mým advokátem a nyní zastupuje mé sourozence ve sporu se mnou, a to od něj tedy vůbec není hezké.

Za zmínku též stojí otázka, kam se podělo literární a režijní dílo Ladislava Smoljaka. Ztratily se totiž rukopisy, řada dopisů, smlouvy a další věci osobní, umělecké a právní povahy. Dokonce i samotné tátovy poslední vůle najednou nelze nalézt. Osobně mi je táta ukazoval, čili jejich existence je nesporná, ale kde jsou, to ví snad jen Štruncová!

Nu, co naplat. Jak správně píše textař Filipiky, autorská práva patří rovným dílem tátovým dědicům. Advokátům a klientům advokátů Zdeňka Svěráka se to nemusí ani trochu líbit, mohou proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím mohou dělat.

À propos, paní Štruncová, nevíte náhodou, kam se podělo dílo Ladislava Smoljaka?

Filip Smoljak, syn L. Smoljaka a člen souboru Divadla Járy Cimrmana, ve kterém již 40 let účinkuje (při hře na klavír ze záznamu).

Oprava

V minulém čísle jsme v článku Pravidla nového světa chybně uvedli výši pokuty pro společnosti, které pravidla nastavená evropským nařízením GDPR poruší. Správné znění je: „Za rok 2017 by to bylo například 1,6 miliardy dolarů pro Facebook a až 4,4 miliardy dolarů pro Google.“

Za chybu se omlouváme.