Co mají děti znát?
Jednotné přijímačky na střední školy dramaticky posouvají model výuky
Ivaně Brožové se stýská po přemýšlivých otázkách deváťáků. S předchozími ročníky touhle dobou coby češtinářka na Základní škole Jana Malíka v Chrudimi rozebírala třeba to, jaké postavy a situace ve Třech mušketýrech odpovídají historii, co si naopak autor vymyslel a proč to asi udělal. Letos za ní chodili, aby s nimi znovu probrala, jaký je rozdíl mezi písmenem a hláskou, ve volitelném semináři místo rozboru historických románů drilovali vzory, pády, věty předmětné, přívlastkové, epizeuxis a anaforu. Má to logiku: už druhým rokem musí každý zájemce o maturitní studium projít jednotným přijímacím testem a tyhle věci v něm jsou. „Beru to jako nutnost. Musím udělat maximum pro jejich přípravu,“ říká Brožová. Vnitřně s tím ale nesouhlasí: „Do hlavy si cpou tolik teorie, jako by byli nějací malí jazykovědci. Dřív jsem mohla s devátou třídou pracovat mnohem kreativněji.“
Testy jednotné přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky vyplňovaly děti v celé České republice v polovině dubna. A teď se dozvěděly výsledky. Kolem testů bylo docela živo, sklidily kritiku, že zkoušejí věci, které jsou pro život dost k ničemu. A opět otevřely otázku, co se mají děti na základní škole vlastně naučit. Když zůstaneme u češtiny: mají z devítky vycházet „malí jazykovědci“, či spíš lidé, kteří rozumějí textu a dokážou se srozumitelně vyjadřovat?
Učím, co nepotřebují
Dveře kreativnímu přístupu k učení, který si pochvaluje Ivana Brožová, se v Česku otevřely po roce 2000 za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu