Zbyteční mrtví

Když jsem šel naposledy do místního klubu Bukowski, překvapilo mě, že po mně ochranka požadovala doklad totožnosti. Nakonec se spokojili s fotkou mojí staré občanky na mobilu, a tak jsem se zeptal, proč to vlastně chtějí. Odpověď mě překvapila. Prý kvůli zjednodušení procesu identifikace těla po případném požáru.

Tuto novinku zavedly místní kluby hlavně po katastrofě v klubu Kiss ve městě Santa Maria v Brazílii v roce 2013, kde zahynulo během několika minut 231 mladých lidí. V klubu Kiss se evidentně nepoučili z požáru v klubu República Cromañón v Buenos Aires v roce 2004, kde zahynulo 194 mladých lidí, a tak to jde dál – vždycky se někdo někde nepoučí.

Ty příběhy jsou si neuvěřitelně podobné. Zamčený únikový východ, velmi rychlé šíření ohně a hlavně dusivého kouře, nefunkční protipožární systémy jako výsledek snahy ušetřit na provozu zařízení za každou cenu.

Dnes jsme toho znovu svědky v Rusku. Ve městě Kemerovo shořelo obchodní centrum a v něm nejméně 64 lidí, z toho 41 dětí. Příčiny byly opět podobné. Zamčený únikový východ, pochybení při rychlé eskalaci situace. Sledujeme neuvěřitelné zprávy o tom, jak se děti nemohly dostat ven z kinosálu kvůli zamčeným dveřím, které hasiči nechtěli nebo nebyli schopni rozkopnout. Nevěřícně kroutíme hlavou při líčení arogantního chování městských úředníků k lidem, kteří přišli o své nejbližší.

Ve své práci se kromě jiného starám o to, aby v telekomunikační síti nedošlo k nějaké katastrofě. V tomhle případě nejde o život, jen…