Dopisy

Vetřelec v peněžence

Respekt 12/2018

Pracuji ve státní správě, vymáhám pohledávky už řadu let. Rád bych upozornil na několik souvislostí, které nemusí, ale mohou být v budoucnu relevantní.

Mezi účinky zahájeného insolvenčního řízení patří mimo jiné nemožnost provést exekuci; čeká se, jak insolvenční řízení dopadne. Pokud projde novela insolvenčního zákona, a insolvence budou končit hromadným osvobozováním dlužníků, jistě to bude v řadě případů spravedlivé a společensky žádoucí, bývalí dlužníci si budou moci najít řádný pracovní poměr bez obav ze srážek ze mzdy, může to však mít i dosud nevzpomenuté důsledky a efekty. Řada menších exekutorských úřadů zanikne, protože nebude dostatečná výtěžnost a oni nebudou mít z čeho platit vykonavatele, další zaměstnance a nájem. Případně svou činnost omezí. Už teď někteří exekutoři neprovádí mobiliární exekuce, protože výtěžnost je tak nízká, že nemá smysl platit nájem prostorů na uskladnění sepsaných věcí. Veškeré exekuce realizují tzv. od stolu. Důsledkem může být zhoršení vymahatelnosti práva pro stávající a nové věřitele.

Mnozí exekutoři si uvědomí, že je třeba pohnout se dál, založí si v. o. s. a stanou se z nich insolvenční správci, což je nyní profese na vzestupu; celé se to přelije, jako již jednou v minulosti, v roce 2001. Dlužník sice nebude muset věřitelům za sedm let splatit ani korunu, zato správci musí odměna chodit každý měsíc (což si dlužník pochopitelně ohlídá, na to si peníze najde), tudíž nebudou mít motivaci (ani kapacitu) kontrolovat, proč dlužník nic neplatí, zda si práci hledá, nebo ne, případně proč jako OSVČ vykazuje ztrátu a podobně. Insolvenční soudy budou natolik zahlcené vystavováním procesních usnesení a vedením insolvenčního rejstříku, že nebudou mít kapacitu na dohled nad činností správců.

Za deset let se novináři a politici probudí a budou psát o rozjetém vlaku insolvencí, o příbězích lidí, kteří někomu v dobré víře půjčili a nyní nemají ani možnost závazek vymáhat, pokud nebyl plněn dobrovolně, protože dlužník byl od jeho placení osvobozen. O příbězích podnikatelů, neplatičů daní a sociálního pojištění, jejichž mnohaleté pohledávky bude muset stát odepsat, což v důsledku zaplatí všichni daňoví poplatníci, přestože byla reálná možnost je vymoci v exekuci. Možná ne hned, ale třeba v horizontu několika let. Mnohdy se zapomíná na to, že stát je jedním z největších věřitelů, a bude-li postižen výběr daní a sociálního pojištění, zchudne ve výsledku celá společnost, jejíž soudržnost dále poklesne. Novela insolvenčního zákona podle mého názoru míří správným směrem, ale jsem skeptický k realizaci v praxi. Chráníme stávající dlužníky, a zapomínáme na budoucí věřitele. Ode zdi ke zdi.

JUDr. Martin Šíp, Plzeň

Milý Respekte, chtěl bych se s Tebou podělit o jeden zážitek. Je mi 96 let, a když 15. března 1939 obsadili tuto zemi Němci a zřídili protektorát, bylo mi 18 let, následující události si tehdy pamatuji tak, jak si vzpomínáme na zážitky z mladých let.

Důsledek byl, že jsem Němce po celý život neměl rád a té zemi jsem se vyhýbal.

To se změnilo ve chvíli, kdy Angela Merkel ne moc uváženě pozvala vlnu emigrantů do své země. V tu chvíli jsem Němcům odpustil.

Milý Respekte, děkuji Ti za to, že vycházíš. Na pondělí, kdy mi přijdeš, se těším. Myslím, že plníš svůj úkol.

Jindřich Buben