Nejvyšší čas na probírku

Dnešní Rusko je agresivní stát, který útočí zákeřným  stylem. Napadá ze zálohy, skrytě, rychle se stahuje zpátky do stínu. Na Krymu se tak zničehonic objeví záhadní „zelení mužíci“, ve skutečnosti příslušníci ruské armády bez uniforem. Na Facebooku se před americkými prezidentskými volbami vyrojí zástupy diskutujících „Američanů“ posedlých nenávistí k Hillary Clinton, ve skutečnosti se ale jedná o placené Rusy z trollí farmy v Petrohradu. V ulicích poklidného anglického Salisbury se jako z udělání pár dní před ruskými prezidentskými volbami vyskytne smrtelně nebezpečná nervově paralytická látka, ničivá do té míry, že je její použití zakázáno i ve válečných konfliktech, a zneškodní bývalého ruského agenta i jeho dceru. Britové mohou být rádi, že se k otráveným Rusům přitočil jenom jeden místní policista a že cyničtí traviči nezabili desítky náhodných lidí v centru města.

Jak se bránit proti tzv. asymetrické válce, tedy útokům úskočného zbabělce, který svého soupeře rozloží lstí, je otázka, na kterou Západ teprve hledá odpověď. „Slušňácká“ opatření, jakým je vyhoštění třiadvaceti tajných agentů fungujících pod diplomatickým krytím na ruské ambasádě, se na první pohled jeví téměř legračně. Strana, která dodržuje základní pravidla, musí v tomto souboji s bezskrupulózní brutalitou vždycky působit slabě. Na Západě naštěstí nikoho ani nenapadne, že by bylo možné také ukázat svaly a třeba popravit „zrádce“ Edwarda Snowdena uprostřed Rudého náměstí. Putin podle všeho podobným…