Emmanuel Macron musel skoro půl roku čekat. Koncem září, úmyslně jen dva dny po německých volbách, pronesl francouzský prezident zásadní projev k budoucnosti Evropy. Je moc „pomalá, neefektivní, slabá“, prohlásil na pařížské Sorbonně a vyzval k mnohem těsnější integraci. Doufal, že ovlivní berlínská koaliční jednání, brzy přijde německá odpověď na jeho plány a francouzsko-německý motor se po poruchových letech opět rozjede. Dočkal se právě teď. Německo rozmotalo povolební politický uzel a tento týden začíná úřadovat čtvrtá vláda vedená Angelou Merkel.
Macron si přál pokračování velké koalice křesťanských a sociálních demokratů. Na první pohled mu vše vychází. Německý vládní program nese titulek „probuzení Evropy“, začíná kapitolou o Evropě a starostí o Evropu též sociální demokraté vysvětlovali vstup do dalšího kabinetu vedeného kancléřkou Merkel. Přijdou tedy ohlašované velké změny? Čeká nás výrazný posun v další integraci kontinentu?
Severská aliance ve střehu
Macronův návrh spočívá především ve vytvoření jasného jádra Unie. Měla by se jím stát výrazněji propojená eurozóna se společným ministrem financí a rozpočtem. S Evropským měnovým fondem spravovaným nikoli členskými státy, ale na bruselské úrovni, se společnými investicemi do drahé infrastruktury a větší finanční podporou zemím, které dělají náročné reformy a procházejí krizí.
Za novinkami, jež leckomu mohou připadat jako technikálie, se skrývají dva reformní trendy. Přesun pravomocí z národních států…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu