Mys poslední naděje

Svět si do Jihoafrické republiky v posledním čtvrt století projektoval spoustu nadějí. Země Nelsona Mandely slibovala zahojit jizvy desítky let trvajícího rasistického režimu, překonat panující skandální nerovnost a stát se hospodářským a diplomatickým motorem nejchudšího kontinentu. Poslední roky jsou ale ve znamení střízlivění z nesplnění tohoto velkého snu.

Hospodářství je v krizi, ratingové agentury zemi přestávají věřit, nerovnost je stejně vysoká jako za časů apartheidu. A především se sedm let vlády prezidenta Jacoba Zumy z Mandelova Afrického národního kongresu (ANC) vyznačuje politickou krizí: dramaticky vzrostla korupce (samotný prezident je podezřelý z účasti na neuvěřitelných osmi stech případech). Bývalý ministr financí Pravin Gordhan hovoří o rozkradení třinácti miliard dolarů ze státních zdrojů a týdeník The Economist rovnou o „únosu státu“ úzkou elitou. V jejím centru je indicko-jihoafrická miliardářská rodina Guptů, kterou se Zumou pojí dlouholeté obchodní vazby a která má údajně vliv i na výběr ministrů v zemi a na obsazení míst ve vedení státních podniků.

Právě kvůli sešupu posledních let byla na konci prosince tak významná volba nového šéfa vládního Afrického národního kongresu. Strana pořád žije z dědictví boje za svobodu a navzdory deziluzi stoupajícího počtu občanů platí za automatického vítěze všech svobodných voleb – miliony Jihoafričanů pro ni stále hlasují z vděku za historické zásluhy. Nový šéf ANC se v roce 2019 zřejmě stane i příštím…