Abych si to nevyčítal

Přemýšleli jsme, jestli kvůli našemu pozdějšímu vstupu do prezidentského boje nepřipravíme něco bombastického. Třeba skok z padáku těsně vedle Pražského hradu,“ říká do mikrofonu asi třicetiletý mladík v černé košili s motýlkem. Jsme v restauraci Room kousek od pražského Václavského náměstí, muž s mikrofonem se jmenuje Jakub Hussar a před novináři vystupuje v roli šéfa marketingového týmu jednoho z uchazečů o post prezidenta České republiky. „Nakonec jsme ale došli k závěru, že nic takového není potřeba. Pavel Fischer všechna kritéria pro prezidenta prostě splňuje.“

Průzkumy dva měsíce před volbami však ukazují, že „něco bombastického“ by se rozhodně hodilo. V šetření agentury STEM/MARK Fischera neznalo téměř 60 procent voličů a i on sám považuje svou nezařaditelnost za jednu z největších slabin. „Vím, že do voleb nezvládnu oslovit deset milionů voličů. Spoléhám však na debaty a diskuse, ve kterých mohu o tématech mluvit jako člověk, který dvacet let pracoval pro stát,“ říká dvaapadesátiletý Fischer. Bude to stačit, aby dohnal dosavadní favority lednové volby? A pokud ano, co můžeme od Pavla Fischera očekávat?

Se senátory v zádech

O prezidentské kandidatuře začal Fischer vážněji uvažovat na konci minulého roku, kdy ho bývalý premiér Petr Pithart na setkání katolické skupiny salesiánů vyzval, aby kandidoval. „Oslovil jsem poté několik sponzorů, ale většina z nich mi řekla, že už si svého kandidáta vybrala. Tak jsem to nechal být,“ vysvětluje Fischer. Letos v červnu za ním přišel senátor Jiří Šesták (STAN) s otázkou, jestli by přece jenom nechtěl o úřad zabojovat. Znali se ze společných debat někdejší Kroměřížské výzvy sepsané v květnu 2016, jejíž aktéři hledali vhodného soupeře pro Miloše Zemana a zároveň objížděli Česko s veřejnými diskusemi. Poté, co odmítl kandidovat do té doby preferovaný bývalý diplomat Petr Kolář, rozhodl se Šesták obrátit právě na Fischera. Po krátkém přemlouvání Fischer souhlasil. Šesták domluvil schůzky se senátory a sedmnáct z nich napříč TOP 09, lidovci, starosty a sociálními demokraty mu nakonec dalo svůj podpis. „Je to člověk, který by byl díky svým životním zkušenostem od prvního dne na Hradě zorientován a nemusel by se na rozdíl od ostatních učit, jak to při prezidentování chodí,“ objasňuje svou podporu Šesták.

Zkušenosti se státní správou a s chodem Hradu Pavlu Fischerovi rozhodně nechybí. Po sametové revoluci pracoval v kanceláři Václava Havla, kde mimo jiné šéfoval politickému odboru. Když Havlův mandát skončil, přestěhoval se jako velvyslanec na sedm let do Paříže. Poté se vrátil zpět do Prahy na ministerstvo zahraničí, kde dělal ředitele bezpečnostního oddělení. Zrovna v té době se tehdejší náměstek Lubomíra Zaorálka Petr Drulák pokoušel z české zahraniční politiky odstranit něco, čemu se říká „havlovská linie“. Dosavadní čitelný důraz na lidská práva byl označen za chybný a reformátoři – především v zájmu Číny a Ruska – tvrdili, že „lidská práva je třeba prosazovat méně konfrontačním způsobem“. Pavel Fischer byl jedním z mála zaměstnanců na ministerstvu, kteří se proti Drulákovi veřejně postavili a následně z ministerstva zahraničí odešli. Poslední dva roky Fischer strávil jako ředitel Ústavu empirických výzkumů STEM, a to až do letošního října, kdy kvůli prezidentské kampani skončil.

Blízcí zmiňují, že v životě zkušeného diplomata sehrálo zásadní roli drama jeho nejstaršího syna Vojtěcha, který před čtyřmi lety po vážné nemoci v 19 letech zemřel. Rodina a péče o nemocné a seniory je jedním z hlavních témat Fischerovy kampaně. Fischer navíc zmiňuje, že má nadstandardní pochopení vůči naštvanosti a nespokojenosti lidí, kteří prošli komplikovanou životní zápletkou, protože se jako otec nemocného dítěte setkal s „přezíravostí státu“ vůči podobným osudům, jako je ten jeho.

S tím vším souvisí i nejčastější charakteristika, kterou jeho spolupracovníci nabízejí a která říká, že Fischer je „spojovatelem lidí“. Tedy že se vůči nikomu příliš nevymezuje, s klidem poslouchá opačné názory a odpovídá s přehledem i na nepříjemné otázky. Ukázalo se to například na jeho postoji k současné hlavě státu: Fischer Miloše Zemana na jednu stranu kritizoval za nedodržování ústavy, zároveň ho ale několikrát pochválil za jeho návštěvy krajů a komunikaci s občany.

Senátoři na Fischerovi také oceňují jeho dlouholetou zahraniční zkušenost a diplomatické kontakty. O tom, že je známější spíše mimo Česko, svědčí i fakt, že podstatná část peněz na jeho kampaň přichází z Francie, Velké Británie či Švýcarska. Podle šéfa volebního týmu a dlouholetého Fischerova přítele Jiřího Jirkovského je ale shánění peněz v této fázi poměrně obtížné. Většina českých sponzorů, která by Fischera mohla finančně podpořit, si už před nějakou dobou našla svého kandidáta – často se jím stal i kvůli podobné skupině podporovatelů Jiří Drahoš, který je zatím považován za nejvážnějšího soupeře Miloše Zemana.

Mám šanci mluvit

Možná i proto se Pavel Fischer prezentuje jako kandidát, který se chce už během kampaně opřít o podporu partají. To je přesně opačný přístup, než zvolil zmíněný Jiří Drahoš. Přesto má Fischer s Drahošem mnoho společného, a to včetně skepticismu vůči KSČM nebo zdůrazňování prozápadního a proevropského směřování České republiky. Shoda mezi oběma kandidáty a možné rozmělňování „protizemanovských“ hlasů je také důvod, proč mu jeho vstup do prezidentského boje „na poslední chvíli“ někteří vyčítají – obávají se, že ubere hlasy favorizovanému Drahošovi.

Pavel Fischer v této debatě vyzdvihuje, že oproti Drahošovi (a dalším kandidátům) má mnohem větší politické zkušenosti. „Řekl bych, že srovnání s vedením Akademie věd pokulhává. Už od roku 1999 jsem měl například na starost práci se zpravodajskými službami, rozvíjel jsem dialog s parlamentními stranami o klíčových otázkách, jako je vstup do NATO a do EU, nebo jsem se pravidelně setkával s evropskými politickými lídry. Způsob, jak mluví kandidáti o mezinárodní a bezpečnostní politice nebo o ústavě a domácích agendách, mi ukazuje, že tu práci znají jen z příruček nebo od svých poradců,“ vysvětluje. Fischer navíc dodává, že pro něj jako profesionálního úředníka – vystudoval prestižní francouzskou školu pro úředníky ENA – bude na prvním místě státní zájem, nikoli ten politický.

V tuto chvíli zbývá do voleb pět týdnů. „Můj hlas bude slyšet“, jak zní jedno z Fischerových hesel, prozatím zůstává nenaplněným sloganem. Vypadá to, jako by Pavel Fischer ani žádnou kampaň téměř nevedl: většinu z naplánovaných akcí tvoří veřejné debaty, na které jsou pozvaní všichni kandidáti, a i když u diváků v diskusích boduje, s přihlédnutím k posledním průzkumům by to nemuselo stačit. Šance na úspěch nejsou ani podle jeho podporovatelů příliš vysoké.

Pokud Fischer do druhého kola nepostoupí, plánuje jednoho z kandidátů podpořit. Předem už řekl, že jím nebude Miloš Zeman. Lidé okolo něj navíc dodávají, že je dobře, že se nabídka rozšířila a že Pavel Fischer může do prezidentských debat i kampaně vnést nová témata, která se týkají zahraniční politiky nebo rozvoje regionů. Fischer zatím odmítá, že pravděpodobně vstoupil do prohraného boje. „Kandiduji, abych si to nemusel vyčítat. Z minulé volby víme, že stát se může cokoli. Pokud to vyjde, budu rád. Když ne, dostal jsem prostor mluvit o věcech, které se podle mého názoru dostatečně nezmiňují.“

CO SLIBUJE PF