Ženy patří (i) do kuchyně

„V podstatě pociťuji vinu přeživších,“ říká šéfkuchařka a spisovatelka Gail Simmons, autorka nové bestsellerové kuchařky. Obecenstvo v nezávislém brooklynském knihkupectví, kde se její autogramiáda koná, si doteď spokojeně pochutnávalo na jejím dipu z granátových jablek, paprik a vlašských ořechů. Trvalo však jen chvíli, než se debata o kulinářském umění stočila na nejdiskutovanější téma současné Ameriky: „Sexuální obtěžování, které jsem já v kuchyních restaurací zažila, nebylo tak extrémní jako to, co se stává tolika ostatním dnes a denně,“ vysvětluje charismatická Gail a dodává, že i když ona víceméně vyvázla, doba nečinného přihlížení musí skončit.

Nejsou tomu ani dva týdny co jiná kapacita v oboru, Tom Colicchio, šéfkuchař, majitel desítek restaurací a stejně jako Gail porotce na kuchařské show, napsal blog o prasečím chování v oboru určený svým pánským kolegům. „Posuzovat ženu jako tělo, ne jako člověka, který myslí, má osobnost a talent, jí odepírá její plnou lidskost. Je to špatně a ponižuje to nás všechny,“ uvádí.

Připojil se k němu i editor časopisu The Atlantic Peter Beinart. Podle něj je opravdová „pozitivní diskriminace“ v Americe to, jak privilegovaní muži jeden druhému vzájemně pomáhají k dalším úspěchům a současně svorně mlčí o svých nepěkných prohřešcích vůči ženám. Při pomyšlení na to, kolika z nich to prošlo a ještě projde, zhořkne chuť i té sebelepší lahůdky.

Restauratér Colicchio ale ve svém článku upozornil na zásadní věc. Nejenže ostře odsoudil…