Málokdo udělal pro porozumění Němců sobě samým tolik jako římský historik Tacitus se spisem Germania a popisem germánských mužů jako bytostí bojovných, odvážných a na rozdíl od tehdejších Římanů nežijících v přepychu. Po znovuobjevení textu v 15. století ho převzali nejen sami Němci, ale i ostatní národy jako stereotyp – a najdeme ho také v dnešních článcích britského tisku o tom, že němečtí fotbalisté nepředvádějí hru, nýbrž válečné tažení.
Možnost takto detailně proniknout do prastarých i nedávných mýtů našeho největšího souseda nabízí kniha Němci a jejich mýty od Herfrieda Münklera (1951). Jeden z tamních nejvýznamnějších politologů ve své první do češtiny přeložené knize důkladně a čtivě ukazuje, jakou sílu mají znaky a rituály – a jak symbolické posílení pozice často přineslo zvětšení reálné moci.
Drážďany jako ideál
Většina lidí věří v nadosobní platnost kolektivních vyprávění a podle těchto hlubinných motivů modelují svoje činy a prožívají dějiny, konstatuje autor, jehož proslavil výzkum o Machiavellim. Na úvod rozebírá teorie politických mýtů, které podle něj překonávají hrůzu z nahodilosti a poskytují jistotu v oblasti, která by byla jinak vydána chaotickému boji o moc. Mohou naléhat na změnu, ale také vyprávět o nezměnitelnosti dějin a podřízení se osudu. Sám je definuje tak, že spojují minulost a budoucnost a poskytují návod pro jednání v současnosti.
V jednotlivých kapitolách se Münkler dostává od zmíněného Tacita přes Arminia,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu