Na školení s Miladou

Komiks má Milada Horáková už šestašedesát let. Vytvořila jej rok po její popravě americká vláda s cílem upozornit na hrozbu komunistického režimu v Československu. Nově je politička popravená po vykonstruovaném procesu komunisty i hrdinkou celovečerního filmu s lakonickým názvem Milada.

Příběh političky, v němž se odráží zrůdnost totalitního režimu i národní stigma, si zasloužil zfilmovat, nejen coby součást vyrovnání se s minulostí. A debutující David Mrnka se netají, že chtěl tento dluh napravit, ale zároveň na něj nalákat zámořské diváky. Miladě se však minimálně to první nepodařilo. Jak se shodli všichni recenzenti, na pozadí černobílých šablon doby ukazuje jen bezbarvou hrdinku zastupující dobro v boji proti zlu – nikoli milující i riskující složitou a morálně pozoruhodnou ženu, jejíž konání je fatálně svázané s osudem Československa.

Po Masarykovi či Lídě Baarové tak Milada představuje další z rozpačitých pokusů tuzemských filmařů, jak zpracovat život historických postav. A jak přitom zacílit i na zahraničního diváka, což podtrhávají cizojazyčné nebo částečně cizojazyčné verze. Zatím se však vyjevují spíše nástrahy, které číhají při pěchování lokálních látek do žánrových velkofilmů – včetně přeceňování přitažlivosti českých dějin. „České historické postavy tu nejsou samy o sobě dobře známé nebo přitažlivé,“ říká Milos Stehlik z legendární chicagské filmové společnosti Facets. Podobně uvažuje i Štěpán Hulík, scenárista…