Když pozornost, tak pozornost

Prezidentská volba jako by dostala zázračný životabudič. Alespoň viděno z perspektivy infozábavy. Od chvíle, kdy Miloš Zeman ohlásil neúčast v kampani (samozřejmě ji dělá, ale jen za peníze prezidentské kanceláře) a rozhovory dává komparzu televize Barrandov, slibovaly měsíce před volbou nudnou podívanou. O druhé postupové místo se měli podle průzkumů voličských nálad utkat bývalý šéf Akademie věd ČR Jiří Drahoš s rovněž bývalým podnikatelem v hazardu Michalem Horáčkem, kteří podle všeho mají daleko k magnetům, kvůli nimž by si lidé zapínali televizi a kupovali noviny. Stali se prvními přihlášenými vyzývateli Zemana a navenek jako by bylo trochu jedno, kdo z nich postoupí do druhého kola. A teprve tam se mělo začít něco zajímavého dít.

Minulý týden došlo k uzavření seznamu volebních kandidátů a na poslední chvíli přihlášený expremiér Mirek Topolánek udělal z volby zcela jiný, mnohem přitažlivější žánr. Do soutěže vstoupil člověk, kterého veřejnost zná. Láká ji proto zkoumat jeho nové motivace, porovnávat starého Topolánka s modelem roku 2017, vytahovat staré resty a čekat, jak si s nimi bývalý premiér poradí. S Topolánkem se do hry dostává nepřehlédnutelná postava, u níž lze snadno propadnout pocitu, že konečně máme výrazného soupeře neméně výrazného Zemana. Láká k pozornosti sebevědomím a pojí nás s minulostí, v níž se zemi navenek docela dařilo. Podobně přece nastoupili na Pražský hrad i dva jeho předchůdci, kteří rovněž měli za sebou úspěšnou vládní kariéru, nějaký čas…