Denisa Václavová s Krištofem Kinterou u něj žijí přes čtyřicet let. U romantického plácku porostlého vegetací, sevřeného mezi činžáky v pražských Vršovicích u dolního konce ulice Krymská. Říká se mu „proluka“ a umělecko-aktivistický pár na ní posledních pět let pod hlavičkou Galerie ProLuka pořádal výtvarné akce. Už pár měsíců to ovšem nedělají, plácek totiž koupil investor. Chystá se ho zastavět obří budovou, čili galeristy vyhnal a záhy vyžene i onu vegetaci - takže neopakovatelný genius loci tohoto místa navždy zmizí. Zbudou po něm pouze vzpomínky, pár nedoléčených vyvrtnutých kotníků ze zdejších spontánních fotbalových bojů a pak tahle knížka.
Obrazový pomníček ProLuky pokrývá celou její historii. Od akce Terezy Erbenové, která do parčíku umístila konstrukci ze školních židlí, z nichž se dal sledovat děj u tramvajové zastávky Ruská, přes projekt Dekomunizace.cz, při němž byl trávník osázen 107 dřevěnými kříži připomínajícími oběti kyjevského Majdanu, až po betonové sousoší Anny Hulačové, které představovalo symbolické rozloučení s historií zdejších happeningů pořádaných festivalem 4+4 dny v pohybu a místním spolkem Start Vršovice.
Přiložené rozhovory s výtvarníky jsou cennou sondou do jejich chápání o nakládání s veřejným prostorem. Mluví se v nich o svobodě, citlivosti k lidem i okolí a oživování přehlížených lokalit, přičemž fotografie dokládají, že proluka byla kvůli takovým aktivitám dobrým místem pro život. Jak píší zakladatelé v předmluvě: „Myslíme si, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
